Ironická iniciativa "Díky, že můžem!" vyhlásila memorandum, s kterým můžeme jednoznačně souhlasit - všichni: Chceme se postavit čelem strachu a lžím, které šíří extrémisté a populisté, aby nás o svobodu nepřipravili. Společně tak dáme hlasitě najevo, že si vybojované svobody a demokracie vážíme a nenecháme si ji vzít.
| Ve vzduchu však visí otázka: kdo jsou ti extrémisté? Vážně ty dnešní děti nechápou, že dělají to samé, proti čemu jsme od roku 1948, potažmo 1968 bojovali či protestovali a ony opakují, co dělali bolševici? Zde je další důkaz - akce 17.listopadu 2017! |
Svoboda slova byla v našem státě dodržována od roku 1990 do roku 2000, než Českou televizi obsadila totalitní parta, kterou známe pod pejorativním názvem spacák Ruml.
A partičky, které okupují Václavské náměstí dnes, jsou jenom klony pseudodemokracie ve jménu bolševismu: máte svobodu slova, ale pokud budete veřejně hlásat to, co vám povolíme. Mluvčí superakce to ukázal jasně: všichni si mohou říct, co chtějí, je svoboda slova. A stačí se podívat na "pestrý výběr": zde je důkaz!
Takže, když to přeženu, nebudete jim kontrolovat řeči těsně předtím, než je pustíte na pódium?
To úplně nejde. Za prvé žijeme ve svobodné společnosti a za druhé je na nich, co budou chtít sdělit národu. Máme tam velká jména, jakými jsou Petr Pithart, Tomáš Sedláček nebo Šimon Pánek.
Ne, to se vážně nemusí bát, že hlásné trouby vypadnou z konceptu.
Budete dávat prostor někomu z prezidentských kandidátů v rámci Koncertu pro budoucnost?
Dáme prostor těm, u kterých jsme přesvědčeni, že se chovají v souladu s hodnotami 17. listopadu, ale třeba nemají takové prostředky, aby byli více vidět.Konkrétně mluvíme o kom?
Jedná se o Jiřího Drahoše, Marka Hilšera a Pavla Fischera.
| To vážně nemá chybu: soudruzi také dávali svobodu v projevu Milouši Jakešovi, Gustávu Husákovi, zatímco Václav Havel nesměl nikde veřejně mluvit. Fakticky to znamená, že dnešní systém jde přesně ve šlápějích Leonida Brežněva, Stalina, KGB, STB, Lidových milic a Rudého práva. Jenom to, co bylo vlevo, je vpravo, co bylo nahoře je dole, co bylo veselé je smutné a co bylo smutné, je veselé. |
Bohužel asi každá generace musí projít nadšením a zklamáním. Rok 1989 a nadšení se svobodou slova vydrželo do roku 2000. Pak jsme se vrátili o padesát let zpět!
Takže když dáma v Mf Dnes Monika Zavřelová , která studuje žurnalistiku na Fakultě sociálních věd UK položí geniální otázku Janu Gregarovi, mluvčímu Festivalu svobody
Část občanů přesto dala ve volbách hlas stranám, které si stoprocentně nezakládají na podpoře demokratických principů.
Chápu, že existují lidé, kteří si myslí, že tyto hodnoty nebo pilíře nejsou potřeba. On jim taky nikdo moc nevysvětluje, proč jsou potřeba.
tak slušný člověk přemýšlí, zda je to blbost slečny studentky, výsměch, ironie, nebo sprostá urážka!
Je Léta Páně 2017