Málokdo ze starších nezná dětskou knížku z dob po válce, kdy děti cestovaly samy vlaky a autobusy a rodiče se o ně nemusely bát. Honzíkova cesta vypráví o cestě předškoláka Honzíka do vesnice Koníkovice k prarodičům. Poprvé cestuje sám vlakem v pěti létech!! Umíte si to dnes představit?
Ano, taková doba byla a nebylo vše špatné. Rodiče se nebáli vrahů a násilníků, ale aby nezabloudily. My starší si tu pohodu pamatujeme a občas litujeme, že ta doba není zpět. A zdůrazňuji, to bylo 9 let po strašné válce a my dokázali (naši rodiče a prarodiče) dát dětem úžasné dětství.
I ta knížka je už dnes zcenzurovaná! Potichu a nenápadně! I dnes je na indexu cenzury! Až sem jsme opět došli!
Před časem jsem zalistoval v "Novém výkladu dějin" a narazil na záhadnou knížku, která se nápadně podobala Honzíkově cestě Bohumila Říhy z roku 1954. Byl jsem v šoku. Kam zmizela svoboda, o kterou jsme se tolik usilovali?
| Po roce 1989 byly jeho dětské knihy nakladatelsky cenzurovány po stránce ideologické i kulturní . Z jeho dětské encyklopedie byla odstraněna více než třetina hesel! Neuvěřitelný zločin. |
Bohumil Říha byl báječný spisovatel pro děti, který rozuměl dětskému světu, popisoval reálně život, jaký skutečně byl. Bez příkras, ale dětsky. Věřil ve spravedlnost, lásku, výchovu dítěte a to je dnes zločin. (Pod čarou jsou jeho světové aktivity a proč musel zmizet). On totiž psal o družstvech, o loukách a vychovával k lásce k přírodě, nikoliv k plundrování. A psát fakta a vysvětlovat bez politické ideologie se už dnes opět nesmí.
Spisovatel Bohumil Říha zemřel 15. prosince 1987. A dnes by se obracel v hrobě.
Honzíkova cesta: V jednotném zemědělském družstvu pracuje dědeček Janouch (ve vepříně) i babička (v drůbežárně). Kniha ale byla přepracována a zmínky o družstvu a družstevním majetku vypuštěny, protože se to děti už nesmí dozvědět. Říhova dcera, středoškolská učitelka češtiny a francouzštiny Eliška Janovská, to dle Wikipedie komentovala slovy: "Dělali jsme to v dobrém úmyslu. Tatínek si prý úpravy přál.... A co dnes šestiletým dětem řekne družstvo?" Později připustila, že některé zásahy byly (prý) poplatné euforii porevolučních Havlových let. (Družtva existují i dnes - doplnění)
Je to samozřejmě lež, protože to byl socialista srdcem (nikoliv ziskem jako zkorumpovaný generál Petr Pavel) a spravedlenost si skutečně přál. A v roce 1986 určitě nepředělával knížky na kapitalismus a vůdčí úlohu USA. Navíc to byly knížky dětské. On věřil, že se lidé Hitlerem a válkou poučili.
Ukázka dnes a původně:
| "Čí je to koník? Punťu znám, kocoura znám, ale koníka jsem ještě neviděl". "To je družstevní." "Co je to družstevní?" vyptával se Honzík. Tomuhle zvláštnímu slovu nerozuměl. "To znamená, že patří všem lidem v Koníkovicích. Já jsem si ho na dnešek jenom vypůjčil." "A dědečku," zamyslil se Honzík, "co je ještě družstevní?" "Třeba pole," odpověděl dědeček a ukázal bičem kolem dokola. "Vidíš, to všechno jsou naše pole. Patří našemu družstvu." | “ | |
|
— Původní text z roku 1954 |
||
| „ | "Čí je to kůň? Punťu znám, kocoura znám, ale koně jsem ještě neviděl." "Ten není náš. Já jsem si ho na dnešek jen vypůjčil. |
Proč nás současný režim opět nutí lhát? Proč opět funguje autocenzura, abychom k vůdcům zachovali zdání loajality a něco se nám do kapsy usypalo?
Lidé tenkrát byli šťastní, uvolnění a věřili, že pro další generace vybojovali svobodu, kterou nám už nikdo nevezme. Ten omyl se nám vymstil.
|
Dnes veřejně hlásá eurokomisařka Jourová, že mají dědečkové a babičky vychcípat, nebo minimálně 50+ mají mít dohled, aby toto nikdo nevěděl. Cenzura vytváří "NOVÝ VÝKLAD DĚJIN" kdo nejde s Bruselem, bude potrestán. (Samozřejmě jemněji podáno) |
| ..při psaní své poslední knížky Honzíkova cesta jsem zapomněl na všechny hrozivé termíny jako specifičnost, dětský hrdina, didaxe ap., vytlačil jsem ze svého vědomí kritické pobídky jako: autore, musíš... autore, nesmíš... a nebojácně jsem pustil svého malého Honzíka na stránky knížky, ať dělá, co umí. Výsledek byl ten, že snad ze žádné knihy se mi nevrátilo tolik radosti, nadšení a čtenářského vděku jako z Honzíkovy cesty. | “ |
| — Bohumil Říha, Mých deset let v literatuře | |
To už dnes opět neplatí: cenzura se vrátila nejen do této knížky zpět.
O letadélku Káněti
Vydání následující po r. 1989 byla ideologicky a kulturně cenzurována. Byly odstraněny jak socialistické reálie (JZD, předseda družstva), tak společenské zvyklosti (kouření, tělesné tresty, zacházení se zvířaty)
Divoký koník Ryn
a mnoho dalších.
-----------------------------------------------------------
Od roku 1949 byl spisovatelem na volné noze. V roce 1952 se stal tajemníkem Svazu spisovatelů. Cestoval, navštívil Sovětský svaz, Čínu, Mexiko a jiné země. V letech 1956–1967 působil jako ředitel Státního nakladatelství dětské knihy. Některé jeho knihy byly přeloženy do mnoha jazyků. Pracoval v UNESCO (Organizaci OSN pro vzdělání, vědu a kulturu) i v organizaci Mezinárodní sdružení pro dětskou knihu (International Board on Books for Young People – IBBY), a obdržel Medaili Hanse Christiana Andersena.
Ale podepsal antichartu, dostal socialistické řády a věřil ve spravedlivou společnost bez miliardářů a chudáků.
Doslov
Vážení čtenáři, přesvědčte se, že výše je pravda. A pak, můžete li, kopírujte, rozmnožujte a ukazujte, jaká je dnes demokracie a zda skutečně svoboda a demokracie je. Nežádám odkaz sem kvůli popularitě webu, ale aby se lidem otevřely oči kdo skutečně lže, kdo vytváří "alternativní pravdu" a jak zloděj křičí chyťte zloděje. Nenápadně, plíživě a za podpory mainstreamu a neziskových organizací!
Petr Pokorný