Teprve s odstupem času lze tohoto člověka hodnotit jako skutečného hrdinu, který na svobodu slova a svobodu žití vsadil svůj život. Do slova a do písmene. A na kterého se zapomnělo.
Narodil se v roce 1954 v Kyjově a byl to kluk, mající vyznamenání po celé studium, skvělý a inteligentní, který však nedokázal unést bezpráví a odmítl jít na vysokou školu.
Petice "Několik vět", pro kterou Miloslav Mareček raději umřel, než aby se smířil s nesvobodou.
Protože se originál špatně čte, je zde ještě jednou bod, který jsme žádali: a kde je dnes onen odkaz Václava Havla, na který se Jourová a další antidemokratické síly odvolávají? Čtěte prosím pozorně:
|
NEJEN V ROCE 1989, TOTO ŽÁDÁME I DNES V ROCE 2020! Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách. |
Vážně ti, co se zašťiťují Václavem Havlem tuší, o co nám tenkrát šlo?
Každý vypouští z úst jméno Václava Havla a dobu před pádem komunistů, ale toto se snaží umlčet! Stačí si poslechnout Jourovou, orgány v Bruselu, Václavy Moravce, Vrábely a další.
Jakým právem si berou do úst Václava Havla, když se ve skutečnosti chovají jako komunisti za totality?
Mnozí z nás Miloslava Marečřka nechápali, když obviňoval i Václava Havla s paktování s těmi, proti kterým údajně bojoval. Počátkem devadesátých let minulého století držel hladovku hned z několika důvodů. Tím hlavním byly spory s tehdejší prokuraturou. Žádal odsouzení tvůrců pendrekového zákona, který byl za komunismu namířen proti odpůrcům tehdejšího režimu. Vyčítal nejen Havlovi, že nechtějí vyšetřit zločiny a vše mění za mamon. A mnozí z nás se přiklonili k tomu, že hladovkář Mareček je lhář, hladovkářský podvodník a cvok. Teprve po jeho smrti jsme měli možnost konfrontace mnohého, kde viděl Mareček beznaděj a zmar. Konfrontaci Havlových činů. Svět bez válek a nakonec vstup do NATO. Zabíjení po celém světě a paktování s Albrightovou. Generální prokurátor ČR JUDr. Ludvík Brunner se kroutil jak had, když měl vysvětlit, proč Miloslav Mareček drží hladovku, následně když přiznal, že politruci KSČ úkolovali prokuraturu, ale penderekový zákon vytvořil někdo jiný. Nakonec ČNR nařídila panu prokurátorovi, aby dopis Marečkovi odeslal. Ale Mareček už nevěřil, že zločinci proti svobodě slova budou potrestáni.
Miroslav Mareček (21. září 1954 Kyjov – 7. října 2008 Kyjov) byl český disident, signatář Charty 77.
První hladovku držel již před listopadem 1989. Pracoval ve sklárnách, později jako topič v kotelně, kde na tiskárně množil a rozšiřoval prohlášení Několik vět, které bylo svým zaměřením neslučitelné s totalitním režimem a jeho signatáři žádali o reformu státní správy. Byla u něj udělána prohlídka a StB nalezla tiskárnu. Byl převezen k výslechu a obviněn z pobuřování. Proti obvinění držel svoji první hladovku. Proto byl převezen do psychiatrické léčebny, kde byl označen za nesvéprávného.
Na začátku roku 1992 držel hladovku s požadavkem potrestání lidí odpovědných za trestní stíhání šiřitelů petice Několik vět, bez jídla vydržel zhruba devadesát dní. V Kyjově ho navštívil šéf generální prokuratury Jiří Šetina nebo místopředseda federální vlády Jozef Mikloško. V roce 2006 svoji situaci komentoval pro tisk: „Byl to boj s větrnými mlýny, ale myslím, že to svůj význam mělo, i když já jsem na tom rozhodně jenom tratil.“
Zanevřel na všechny zrádce, uzavřel se do sebe, zchátral z beznaděje a v roce 2008 zemřel. Jeho tělo bylo nalezeno až po několika týdnech.
Miloslav Mareček ale měl štěstí, že se nedožil roku 2020: zamřel pro něco, co se nejen nepodařilo dokončit, ale naopak se vrátila cenzura, pronásledování jako za komunistů a místo pálení "Několika vět" mizí na internetu celé texty a dokonce i politické strany. A opět je boj o svobodu slova.
| Jeho poslední slova byla: „Kdybych jen tušil, co za svinstvo bude panovat v dnešní ČR, nepodepsal jsem Chartu 77, ale přihlášku do KSČ.“ |
Miloslave, hluboce se omlouvám, že jsem se v Tvém případě tak mýlil. Čest Tvojí památce.
