Získat prezidentský úřad v dané zemi je mnohonásobně obtížnější než získat partnera k erotickým hrátkám. A naopak, může být obtížné, takový pokus odvrátit. Myslím, že mnoho z nás takovou zkušenost alespoň jednou v životě mělo.
 

Prezidentská kandidatura je věcí jedinečnou a jen málokdy se opakuje. Nicméně, Miloš Zeman takovou zkušenost udělal a po dobrém rozmyšlení šel na věc, po změně podmínek volby znovu. U Hillary to bylo tak napůl.

Neprošla primárkami v roce 2008 a v roce 2016 navázala se svým někdejším rivalem spojenectví na život a na smrt, myšleno politickou smrtí. Ta se jí povedla zcela dokonale a nějaká resuscitace už asi vůbec nepřipadá do úvahy.

A tak "první afroamerický prezident", který samozřejmě žádným afroamerickým není, spíše komunisticko-marxistickým, americko-africkým míšencem, korunoval svou katastrofální činnost v prezidentském úřadu vyhoštěním 35 ruských diplomatů.

Vsadím kalhoty na to, že jestli vůbec měl někdo z ruské ambasády podíl na úniku citlivých dat Demokratické strany, tak to byli nanejvýš tak 2-3 diplomaté a ti vyhoštěni to nebyli. Protože, kdyby proti nim byly jasné důkazy, tak by byly předloženy.

To vyhoštění bylo tak pitomé, jako když odcházející manžel roztříská své ženě veškerý porcelán. Ale netuší, že její milenec už dávno má pro ni porcelán nový. A přesně to se stalo. Ruský prezident návnadu nespolkl a naopak učinil vstřícné gesto vůči přicházejícímu americkému prezidentovi.

Ten je noční můrou všech intrikánů, kteří Rusku nasadili psí hlavu a hystericky na ní poštěkávají. A bojí se, že až nastoupí nový prezident, do kterého by to jen málokdo řekl, nastane v Bílém domě éra rozumu a plodné spolupráce, samozřejmě jištěná neotřesitelnými ozbrojenými silami.

A ještě jedna věc k tomu vyhoštění. Hovno víme, máme hovno a ne důkazy a tak vyhostíme pár desítek lidí, aby to vypadalo, že to jsou pachatelé těch úniků.Ale, především,v naprosté většině je pachatelem těchto věcí nedbalost, mnohdy i úmysl - vztek na zaměstnavatele.

A jak nám do toho zapadá naše Enfant terrible, náš (ne)milovaný prezident Miloš Zeman? Na rozdíl od mnoha má velmi dobrý čich a také, velmi dobře dokáže získávat příznivce. A také si, samozřejmě dělat nepřátele.

Pokud na jaře poletí za Donaldem Trumpem, pak většina evropských politiků, kteří po stejné poctě naprosto nepochybně také touží, budou "čumět jak vyvoraný myši" a otloukánek evropského establishmentu se jim srdečně vysměje.

Což, zcela nepochybně Miloš Zeman, k potěše svých příznivců a nelibosti svých odpůrců umí velmi dobře.

Začal jsem svůj článek erotickými hrátkami a těmi ho také dokončím, protože mi to přirovnání připadá velmi trefné, i když mi zase kritici vyčtou, že té erotiky je až příliš. Ale analogie je to tak dobrá, že ji nelze vynechat.

Pokud bychom chtěli pokusy Miloše Zemana srovnat s nějakými mými zážitky, pak by jak prdel na nočník seděla má historka s mojí krásnou spolužačkou Helenkou. Té jsem po ZDŠ velmi nadbíhal, ale níž mě nikdy nepustila. Prostě jen ta horní polovina té barbíny byla k mání.

A pak, po nějakých deseti, ale spíš patnácti letech to byla ona, kdo projevil iniciativu a věci byly dokonány. A to samé u Miloše Zemana. Také se v roce 2003 nedostal dál než ke žvanění, ostatně velmi nepřipravenému. Ty jeho proslovy spatra ho tehdy znemožnily.

V letech 2012-2013 ale tuto svoji chybu nezopakoval. A myslím, že česká společnost měla po letech idealisty Havla a technokrata Klause chuť na něco takového, co ji Miloš Zeman nabídl. A uvidíme, jestli v letech 2017-2018 tento úspěch zopakuje a jestli mu to jeho zdraví vůbec dovolí.

A Michal Horáček? Nepochybně velmi schopný člověk. Kdybych měl investovat do sázkové kanceláře, tak si ho rád vyberu za společníka a budu doufat, že nebude mít špatný den jako v Las Vegas nebo nedávno s Hillary.

Sázka na ni opravdu o moc dobrém nose nevypovídá, ale možná to bylo tak, že to nebyl bookmakerův odhad, ale politické gesto, kterým chtěl svým podporovatelům ukázat, za kým stojí, i když vlastně nestojí, protože si nemyslí, že vyhraje.

Horáčkovy aktivity k získání prezidentského postu se podobají aktivitám nás, paniců ze šesté třídy, kteří právě rašícím dívkám projevovali náklonnost taháním za vlasy, podrážením nohou nebo střílením "bábrlaty" do onoho kousku kůže na nohou, který se nad punčochami objevil.

Ale takovou již vyspělejší aktivitou bylo tzv. "makání", na které jsem si, jako vzorný žáček ale netroufl. Troufli si Jirka M. a Jarda K. a byl z toho průser. A nakonec ten Jirka dopadl z nás všech nejlépe, získal švýcarské občanství a jel do Prahy pracovat jako hospodářská síla švýcarské ambasády.

A nevím, jestli je Michal Horáček, ve své deklarované snaze o české prezidentství, již u toho, obrazně řečeno "makání" nebo jestli je ještě ve stádiu tahání za vlasy. Nechme se překvapit, vždyť včas uvidíme.

 

Zveřejněno se souhlasem autora

Jiří Hermánek

jirihermanek.blog.idnes.cz

 

Přidat komentář
  • Žádné komentáře nenalezeny