Kanadský premiér Justin Trudeau a představitelé Evropské unie v neděli v Bruselu podepsali obchodní a hospodářskou smlouvu CETA. Dohoda by měla od příštího roku začít odstraňovat naprostou většinu cel a poplatků, které dosud omezují obchod mezi unií a Kanadou.
Další z nepochopitelných (utajených) tahů špiček Evropské unie
Prohlášení o volném obchodu vypadá úžasně až zázračně. Škrtneme všechna cla, všechny nadbytečné daně a obchod už jenom pokvete. Tak proč jsou zase lidé, kteří remcají a pochybují, dokonce někteří protestují, nadávají a demonstrují?
Evropské investice v Kanadě v roce 2014 odpovídaly částce 274,7 miliardy eur (7,42 bilionu Kč). Přímé investice Kanady do EU ve stejném roce dosahovaly zhruba 166 miliard eur (4,49 bilionu Kč). Evropská komise dohodu vnímá jako takzvanou „smíšenou“, kdy ji podepisují i všechny země EU. Unie odhaduje, že aplikace smlouvy by měla znamenat nárůst vzájemné obchodní výměny až o 12 miliard eur (přes 324 miliard Kč) ročně, podpořit hospodářský růst a pomoci vytvářet nová pracovní místa. TOLIK OFICIÁLNÍ VYJÁDŘENÍ.
| Při pohledu na čísla a poměr obyvatel, navíc když zde byl eminentní tlak USA na podpis této smlouvy, musí každého zákonitě napadnout myšlenka: komu skutečně pomůže tato smlouva (CETA)? Proč systémové dohody byly tak přísně utajené, že je nikdo nezná? |
Proč součástí tak obrovské a složité dohody není klausule, že v případě zásadní nevýhodnosti vychylující se k jakékoliv straně lze smlouvu vypovědět? A především: proč součástí podpisu není stanoveno přechodné období na 2 -5 let a pak teprve přiložit definitivní podpis, když všichni víme, kolik deformací je i v jednotlivých smlouvách a zde se jedná o obrovské množství smluv, deklarací a "bůhví čeho" ještě?
Jenom výjimka na sliby pro valonskou část Belgie v oblasti urovnávání investičních sporů a stanovisko Soudního dvora Evropské unie je řešeno úpravami několikastránkové doprovodné právně závazné deklarace. Kdo z nás dělá pitomce?
Neměli bychom přehlížet vyjádření europoslankyně za KSČM, která v této oblasti patří k nejlepším, když ty "pravicové expertní" selhávají?
Mimo jiné odpovídá Lukáši Martinovi, řediteli Sekce mezinárodních vztahů Svazu průmyslu a dopravy ČR s obrovskou logikou:
V současnosti mezi EU a USA již byla drtivá většina obchodních bariér odstraněna. Ty, které zůstaly, znamenají hlavně ochranu spotřebitelů před nekvalitními výrobky. Redaktor se tedy v časopisu TÝDEN pana Martina trefně táže, zda se Evropa nestane smetištěm Ameriky, na což se mu dostane odpovědi, že rozhodně ne, protože žádná ze stran nemusí odstupovat od svých norem a standardů. Nevím, jak vy, ale já rozhodně cítím rozpor ve slovech pana Martina. Pokud totiž bude dle jmenovaných smluv platit, že bude stačit, když výrobek bude „certifikován“ buď v zemích EU, nebo USA, pak musí lhát, protože normy jsou v Americe jiné (ne tak přísné), jako v zemích Evropské unie.
A co z toho plyne? Že americké výrobky pak budou v nutné výhodě, což bude mít dva důsledky. Buď evropští výrobci budou muset propouštět vlivem levnější konkurence, nebo se sníží kvalita nabízených produktů, na což zase doplatí spotřebitelé. Novými řešeními problémů mezi státy a investory má Lukáš Martin na mysli asi arbitráže. Podle mého soudu se není z čeho radovat. Nejenže je to podle mě krok k privatizaci soudní moci, ale hlavně všichni víme, jak si obvykle státy v takových sporech vedou.
A jeden český příklad za všechny – kauza Diag Human, která stála české občany stovky milionů korun. Škoda, že si občané a veřejnost „přínosy“, o kterých mluví Lukáš Martin (ale i další zastánci přijetí TTIP a CETA), nemohou vyhodnotit na základě svého vlastního rozumu. Možná by přišli totiž Evropané na to, že několik kladů je pro ně vykoupeno mnohem větší mírou rizik. Smlouvy jsou totiž vyjednávány tajně, což běžnému občanovi hlava nebere, když je v ní pro něj přece tolik dobrého...
Ano, jde o pracovní místa – ale o ta, o která může být Evropská unie a potažmo i Česká republika ochuzena! A může jich být více než milion!
Já bych Kateřinu Konečnou doplnil ještě jedním, důležitějším mementem v praxi: totéž nám říkali, když žádali při vstupu do EU, abychom odstranili všechny bariéry pro superkvalitní, západní potraviny. A co nastalo? Sice nastal větší výběr, ale v podstatě hnůj, který je založen na umělých hmotách a rakovině. Dnes se zase vracíme k recepturám bývalých chlebů, špekáčků či jogurtů, ale s iniciativou soukromníků, takže narozdíl od minulé doby by nás stačili zásobovat. Vylili jsme s vaničkou dítě a dnes se k výrobkům a myšlenkám našich předků vracíme. A smlouva CETA je opět o nás bez nás. Tak co se od diktatury SSSR a cinkání klíči v České republice změnilo?
P.S. Nestojí za tlakem na podpis vláda USA, která se na úkor Evropy pokusí snížit šílené zadlužení? A nebude tato smlouva pouhým precendentem či dokonce převodníkem budoucího vývozu přes Kanadu?
