Je sociálnější skutečný trh, nebo dotace v sociálním systému?

Je všeobecně vžité, že skutečný trh (kapitalismus) umožňuje zvyšování množství extrémních rozdílů hodně bohatých a hodně chudých. Že vznikající obrovské rozdíly jedině „dav“ a zákony přerozdělování  daní směrem od bohatých k chudým to změní. Není tomu tak.

 

Z prvního pohledu je vše jasné: slabším skupinám se pomůže, když bohatým stát zvedne daně a ty rozdá na charitu a pomoc chudým. Pravidlo, které je, jak by klasik řekl, skoro průzračné. Jenomže jaká je skutečnost? Opět si vezměme na pomoc kupecké počty a selský rozum. Zkušenosti v tržním prostředí dokazují, že není těžké vyrobit, ale prodat. Fakta, která jsou nezpochybnitelná. A představme si, že nejbohatší podnikatelé, nejbohatší magnáti si dohodnou cenu práce svých zaměstnanců a aby raketově zvýšili své zisky, zaměstnancům vyplatí mzdy jen na holé přežití. A hned odbory s myšlením Marxe a Engelse vyhlásí, že tím obrovsky majitelé znásobí zisky, zatímco zaměstnanci budou umírat hlady. A samozřejmě žádají, aby byla vyhlášená minimální mzda, aby byly zavedeny regulace a…

 

Peníze se musí otáčet, neboli peníze dělají peníze

Jenomže jak to je z prvního pohledu o nizounké mzdě průzračně jasné, z druhého už vidíme, že je to naopak jasný nesmysl. Stačí jednoduchá otázka:Komu prodají bohatí podnikatelé své výrobky, když všichni potencionální kupci nebudou mít peníze?“  A je nad slunce jasné, že tato vyloženě hloupost, nesoucí se už od dob Roberta Owena mezi pracujícím lidem, byla účelově využívána sortou lidí zvanými odbory. Dokonce i ten chleba a pivo je výrobci k ničemu, když bude mít před sebou hladovějící a žíznivé občany, kteří na to však nebudou mít peníze. Proto onen podnikatel, proto ona firma musí dát zaměstnanci tolik, aby jí (jemu) zbylo na obnovu + přilepšení, ale zaměstnancům zaplatit tolik, aby si mohli i další výrobky kupovat. A jedině prodejem (otáčením peněz) v klasickém trhu tento podnikatel či firma zbohatne. Nebo neprodá a padne! Jenomže tento proces trvá mnoho let., většinou mnoho generací, než vznikne podnik, který je světoznámý, nadnárodní, módně řečeno globální. Jistě. Konec 20 století se změnil, vidíme bleskové zbohatnutí bez dřiny a píle, vidíme obchodníky, kteří aniž by opustili domov zázračně bohatnou, vidíme prodeje vzdušných zámků a neprodejných nemovitostí, aby bubliny splaskly a následně je postižen – opět ten nejchudší -  který je údajně podporován a sociálně zajišťován, zatímco ten, který tyto bubliny vytváří, na naivitě vydělává obrovské peníze.

Takže jsou dvě možnosti. Buď zaměstnavatelé zvýší mzdy a tím zvýší oběh zboží a peněz, nebo... Známe tu prapodivnou hru na trh nyní. Uměle se zvedá minimální mzda a aby se neublížilo těm nejbohatším a ten kdo nařídí sociální zvedáním mzdy (stát), vytiskne uměle peníze  a ty obyvatelům rozdá. Známe to pod pojmem kvantitativní uvolňování, či rozhazování peněz z vrtulníku)

 Samozřejmě ta druhá část nemá nic společného s trhem a přirozenou směnou, , ale pak bez přehánění zíráme, že většina lidí se má za deset let jenom o málo lépe, dokonce část hůře, zatímco zisky z kvantitativního uvolňování shrábnou ti nejbohatší a deset procet boháčů na celém světě tímto podvodem má tolik, jako zbývajících 90 občanů planety Země.

 

Zločin na občanech ukrytý v zákonech

a můžeme si položit otázku, jak s tam ve světovém západním měřítku dostal, když zákony dělají "odborníci"?

Aby se ještě více zkomplikovala kontrola, systém převádění peněz dostal další černou díru od daňových rájů, přes anonymní akcie až k systému, kdy společnosti A patří 10 % společnosti B, které patří naopak 50 % společnosti A 20 % společnosti C, která vlastní druhých 50 % společnosti A a 35 % společnosti C a můžeme pokračovat. A jedna z těchto společností ukládá ztrátové úvěry či ztrátovou výrobu ode všech a v jednu chvíli vyhlásí bankrot. Oficiálně to nazývají „optimalizace zisku“!

Poslední příklad je z USA, kdy First NBC Bank, jejíž náklady na očištění se odhadují na jednu miliardu amerických dolarů (24,6 miliardy korun), zaplatí daňový poplatník. Banka se dostala do problémů kvůli tomu, že se stala neobvykle závislá na projektech, které se točí kolem daňových úlev pro nízkopříjmové nebo méně rozvinuté oblasti, známé u nás pod názvem dotace pro nepřizpůsobivé občany ve vyloučených oblastech. Takže "prošustrovala" peníze pro chudé, které šly z daní občanů a ve finále to občané zaplatí podruhé jako náklady na očištění. Ale toto přece není ani trh, ani kapitalismus, ale podvod na lidech, co pracují, odvádějí daně a stejně jsou opět (ne)právním systémem okradeni. A ti nejbohatší s právníky se lidem smějí.

Tyto úvěry – dluhy samozřejmě neplatí zbývající společnosti, ale banka, která je okamžitě převede na stát, potažmo na uživatele, kterým zvedne poplatky či další ceny služeb. A v této džungli zapláče kdo? Samozřejmě ten nejchudší, který se spokojí s almužnou a jakousi minimální mzdou, aby zbytek pokryly ztráty podvodníků! Takže opět toto žádný trh není, ale neprosté znepřehlednění nejenom kontroly, ale nemožnosti dohledat, kdo ztrátu zavinil. A přesto tento nejchudší rád slyší, že musí zvolit sociální stát výjimek a džunglí a věří, že čistý trh by mu nedal nic, zatímco moudrý občan by položil výše napsanou otázku: „Komu prodají bohatí podnikatelé své výrobky, když všichni potencionální kupci nemají peníze? Odpověď je jasná.

 

*Ve státní formě tento problém mělo Československo. A i po dvaceti létech (1989 – 2009) lidé nechápou, proč československé firmy překotně opustily ruské trhy. Jenomže zatímco bývalý SSSR za výrobky platil nerostným bohatstvím od ropy, přes plyn a železnou rudu až po vzácné kovy, po ruské krizi ruská vláda oznámila, že toto bohatství už nebude vyměňovat za spotřební zboží a vše bude hrazeno pouze penězi. A tak se stalo, že zatímco Československo po budování sociálního státu mělo prázdnou kasu a nebylo schopné někomu dávat výrobky na dluh, začínající podnikatelé měli dluhy, bohaté Německo si mohlo dovolit dávat záruky i na pět let podnikatelům a ti obsadili východní trhy po nás a Rusko rabovali. A je jasné, že Německo se svým velkým trhem mělo daleko větší páky na vymáhání pohledávek, než 15 miliónové Československo, posléze 10 miliónové Česko.

 

 Tím se dá snadno prokázat, že zatmco trh vyrovnává, každý zásah do systému tvářící se jako pomoc těm nejchudším ve finále ti nejchudší paradoxně zaplatí, zatímco ti, co sociální výplaty a dotace zařizují, se na tom formou výpalného obohacují. A důkaz je u romských občanů, kteří formou dotací mají nejvyšší spotřebu sociálních dávek a přesto žádný Rom z nic nezbohatl, zatímco neziskové organizace o Romy starající se množí se jak houby po dešti a s lukrativními platy. A hlavně bída Romů, čím větší sociální dávky dostávají (myšleno narůstání miliard ze státního rozpočtu od lidí z daní), je horší a horší.

 

 Takže zde máme odpověď na otázku v úvodu: je sociálnější skutečný trh, nebo dotace v sociálním systému? Samozřejmě trh, ale pouze za podmínky, že všichni budou mít stejná práva a stejné podmínky, čímž se vyloučí, že bohatí z dotací pro chudé získají víc, než ti chudí. A je prokazatelné, že každá sociální socialistická vláda nástupem do vlády bobtná, násobí se počet úředníků žádajících víc a víc peněz ze státního rozpočtu, zatímco vyloučené lokality se množí a ti chudí jsou ještě chudší. Kdyby se totiž pro ty chudé rozdělily peníze nesmyslně zbytečných úředníků, mzdy těch nejchudších by se mohly zvednou na dvojnásobek. Jenomže to by ti bohatí nemohli rychle bohatnout a to (zatím) nepřipustí.

 

Přidat komentář

Lidé v této konverzaci

  • Návštěvník - ;-)

    To říkal i William Durant!
    Podobný názor jako Vy hlásal i americký automobilový velkoprůmyslník William C. Durant (1861 - 1947), zakladatel General Motors:
    "Žádná země na světě, ve které se platí nízké mzdy, netěší se velkému blahobytu. Vysoké mzdy pro dělníky znamenají zvýšený konsum. Vzestup veškerého našeho průmyslu datuje se teprve od toho okamžiku, kdy jsme širokým masám lidu umožnili konsum."
    K sociálnímu systému se ovšem nevyjádřil...

Nejčtenější články za poslední měsíc