Na pozadí Charlie Hebdo a zvyšující se podpoře Le Penové je stále více pochopitelné, že francouzská společnost už nadále odmítá nejednoznačné výroky justice a partičky politiků, kteří si udělali nekonečné hnízdo v nejvyšších patrech politiky jak komunisti ve východní Evropě.
Za co vlastně Le Pen dostal pokutu a co měl tak nepravdivě hrůzostrašného říct?
Francouzský odvolací soud včera snížil zakladateli krajně pravicové strany Národní fronta (FN) Jeanu-Mariemu Le Penovi pokutu za jeho hanlivé výroky o Romech. Z původních 8000 eur (216.000 Kč) uložených loni v dubnu byla nyní částka snížena na 5000 eur (135.000 Kč), informovala agentura AFP.
Le Pen na politickém shromáždění v Nice v roce 2013 varoval obyvatele, že v roce 2014 se nejméně o 50 tisíc zvýší současný počet Romů, jejichž přítomnost ve městě podle něj provází "svrbění a pach". Podle loňského verdiktu se tak dopustil trestného činu podněcování k rasové nenávisti a etnické diskriminace. Nyní osmaosmdesátiletý kontroverzní politik byl již dříve odsouzen za jiný výrok, podle něhož Romové "kradou tak přirozeně, jako ptáci létají".
To farizejství se projevuje kam oko dohlédne.
Le Penová už po několikáté byla obviněna, že si půjčuje u ruské banky, ale francouzské ji nic nepůjčí. Mají doporučení vlády. I to je francouzská demokracie. Poté, co Marine vystudovala práva, nikdo ji prý kvůli Le Penově problémové pověsti nechtěl zaměstnat. Podle lidí z jejího okolí přitom byla poměrně schopnou právničkou, jen značně nepopulární. Nakonec získala místo u pařížského soudu jako jedna z ex offo přidělovaných právníků. Hájila tak například imigranty, kteří jsou dlouhodobě terčem Národní fronty. Právní praxi opustila Le Penová v roce 1998, kdy získala místo šéfky právního oddělení Národní fronty. Přitom členkou partaje se jako správná dcera svého otce stala ihned po dosažení plnoletosti v 18 letech. Průpravu navíc získávala postupně tím, že otce doprovázela na mítincích a shromážděních.
Do povědomí Francouzů se zapsala v roce 2002, když její otec dosáhl nečekaného úspěchu a postoupil do druhého kola prezidentských voleb, čímž nadzvedl nejen francouzské politiky, ale i převážnou část Evropy. A zatímco jedni, které podporují menšiny, si mohou dovolit urážky co hrdlo ráčí (v čele s Charlie Hebdo a všichni jsme Charlie), na opačné straně politického spektra všichni Charlie nejsme a ti údajní hodní se mstí za každou podporu občanské společnosti. (Což nám nyní ukazují demokraté USA v čele s Hollywoodem).
