Z udělování státních vyznamenání se stala fraška, protože prostě Miloš a ne Karel. Za produkci na Staroměstském náměstí bude peníze inkasovat od STAN kandidát na prezidenta Horáček, miliardář, který si udělal pěkné PR a bude všem tvrdit, že o žádné PR nešlo, a že jeho kampaň začne až „řádnou tiskovou konferencí“. Zajímavé je, že stoupnout si vedle něj a podporovat ho nemají problém titíž lidé, kteří jindy mají plnou pusu boje proti hazardu. Na něm sice jejich kandidát vyrostl taky, jenže na rozdíl od jiných, kteří si se Sluncem v duši zaslouží opovržení, skládá taky muziku, která se líbí. A to se v době absolutní ztráty skutečných idejí prostě počítá. K tomu mu sekunduje Gazdík, který spílá hradnímu područí Moskvě a Pekingu, zatímco má plnou pusu falešné svobody při klonění se Berlínu, Paříži a Bruselu. Lidé, kteří se odmítají klanět z principu, ať jde o jakoukoli světovou stranu, jsou dnes považováni skoro za blázny.
A máme tu zase herce, zpěváky, rádoby intelektuály a spasitele světa a věčné petenty. Přicházejí vždy, když jde prý o demokracii a svobodu a jejich ohrožení. Mandát z voleb žádný, politická odpovědnost nulová, když to někdy někdo z nich zkusil, tak ve volbách shořel jak papír. Většina vyrostla a zbohatla na pořadech, filmech a seriálech placených štědře z koncesionářských poplatků a státního rozpočtu a v tom dnešním socialismu už si ani nedovede představit, že by zrovna ta jejich tvorba a jejich životy nebyly placeny z dotací, ať už je o ně zájem u diváků, nebo není.
Během toho týdne mediální masírky a zvláštních vysílání ani slovo o násilí ve Francii, dílčích úspěších Británie po Brexitu, rostoucích problémech jižních států Evropy s nelegální imigrací, v podstatě úpadku Deutsche bank v Německu, rostoucímu odporu proti Bruselu v Nizozemí a dalších státech a o připravovaných referendech o EU těmi, kteří nabírají v preferencích na síle před národními volbami. Kdy jste naposledy četli něco o stavu hospodářství v Portugalsku nebo Španělsku? Jestli si myslíte, že o nich nepíšou proto, že jsou v pohodě, nebo že se nás to při aplikaci společných politik netýká, zbaštili jste to i s navijákem.
A zatímco se na straně jedné rozdělují státní vyznamenání i podle toho, kdo se více zasloužil o prezidenta, než o stát, a na straně druhé se bojuje prázdnými slovy na náměstí za demokracii a svobodu, aniž by si mnozí vůbec uvědomili, že to zatraceně není totéž, třetí se v tichosti smějí. Nové oddělení na ministerstvu vnitra pro potírání tzv. dezinformací, v ulicích zase více kamer, další registry o občanech a jejich propojování, do ústavou chráněného obydlí, kam nepáchne ani policie bez razítka soudu, už smí i byrokrat z životního prostředí, nebo další omezení toho, kdy, kdo a kde smí co prodávat a kdy si smíte za vlastní peníze, které vám po brutálním zdanění ještě zbyly, co koupit, případně že policie a byrokrat z úřadu může řádně nahlášenou akci v ulicích přemístit ještě před tím, než jste něco provedli, protože usoudí, že byste mohli. A to nepočítám systematickou likvidaci Mládkových parazitů dalšími a dalšími regulacemi, kterým jde na ruku s jiskrou v oku, kterou se tak dobře naučil před rokem 1989, ministr Babiš.
| Až vám zase budou v přímém přenosu servírovat zvěstovatele jediné pravdy, až budou zase mluvit za vaše peníze o vaší svobodě, rozhlídněte se. Doprava, doleva i dozadu. Je téměř jisté, že jste v tu chvíli buď o další kus svobody přišli, nebo o ni salámovou metodou právě přicházíte. |
Závěrem, pokud jde o státní svátek k založení samostatného suverénního státu, je dobré ho mít. Jenže ta samostatná a suverénní republika je už pryč. Pak nás obsadil jeden ze Západu, s podporou dalších ze Západu, potom ti z Východu, po dohodě se Západem, abychom dnes opět nebyli samostatní a suverénní a rozhodovali o nás v EU jiní svým hlasováním. Důsledky, jde-li o svobodu rozhodování, jsou podobné, jen cesty a prostředky se změnily. Skutečnou suverenitu a svrchovanost dnes nemáme a tak je ten svátek spíš připomenutím odvahy našich předků. Věřím, že jednou ten den budeme slavit s vědomím, že o nás nerozhodují jiní, že samostatnost opět získáme, a že se čeští politici v našem vlastním parlamentu budou zodpovídat výhradně občanům České republiky a ne Berlínu, Moskvě, nebo Bruselu. Přeji Vám hodně odvahy, síly a štěstí k takovému kroku.
Převzato s povolením autora
František Matějka
frantisekmatejka.blog.idnes.cz
