Omlouvám se, o těch letošních „oslavách“ Listopadu 89 toho moc nevím. Nežli jsem odjel, stačil jsem v sobotu brzy ráno na Radiožurnálu absorbovat jen tři zpravodajské relace...
 

V každé z nich nechybělo, takřka nadšené hlásání, že premiér Babiš nad ránem položil květiny k památníku na pražské Národní třídě, které ostražití občané ostentativně hodili do odpadkového koše...

Jistě, od toho řádění Revolučních gard v květnu 45 uplynuly dlouhé roky. Žijeme v úplně jiné době, ti dnešní gardisté – samosoudci, se zatím projevují civilizovaněji, nežli jejich předchůci. Nevraždí, momentálně rozhodují „jen“ o tom kdo je hoden, či nehoden položit k pomníčkům nějakou tu kytku, případně pronést řeč.

Zcela bez ohledu na osobu Andreje Babiše se mi ekluje, když teď nějací zpupní , samozvaní soudci demokraticky zvolenému premiérovi ČR upírají právo svobodně jednat a navíc - mnozí čeští politici a novináři s nimi prokazatelně souzní.

Nemohu to hodnotit jinak, nežli jako obrovský úpadek politiky, médií, ale především samotné demokracie!

P.S.

Nikdy jsem nevěřil, že se dožiju zhroucení komunistického režimu. Přesto jsem se po většinu života, zúčastňoval desítek nejrůznějších protirežimních demonstrací - pochopitelně jsem tenkrát nechyběl ani na Národní třídě.

Nikdy bych ale neuvěřil, že se jednou ta vysněná demokracie změní v takovou hnusnou parodii!

 

Zveřejněno se souhlasem autora

josefhavranek.blog.idnes.cz