Dnes se stalo módou a "novým výkladem dějin" urážet ty, co nás osvobodili z východu v čele s Rudou armádou, zatímco máme kultem osobnosti vynášet do nebes ty, kteří přišli z USA. Dejme průchod faktům, nikoliv ideologii.
Také přemýšlíte, proč při osvobození Plzně padl jediný americký voják a smrt si zavinil tím, že znuděný opilý na mol spadl z korby nákladního auta?
(celkem 351 amerických vojáků padlo za celé období, zatímco zde za Československo padlo 140 000 vojáků sovětské armády - takže díky USA...)
A asi proto zesměšňujeme Rudou armádu, zatímco opilému vojáku, který spadl z korby, se v Plzni postavil obrovský sloup! (Vlastně dva: Thank You America Memorial)
Šaškárna v Plzni: Dobrý den prapore... A v Plzni padl jediný americký voják!
Dlouhá léta se mlčelo, kolik padlo při osvobození Plzně amerických vojáků, kterou tak hrdinně generál Patton osvobodil a kterému dokonce nazpívali posmrtně píseň o radaru Vyčítal a Parkanová. A není divu. V boji žádný!
Taková je skutečnost. V dubnu 1945 si Sovětská vojska musela klestit cestu územím šesti států a měla proti sobě drtivou většinu německé branné moci, a přesto se probila do Berlína dřív, než tam prakticky bez odporu došly armády jejich západních spojenců.
Na tyto kluky (naše předky) jsme skutečně hrdi. To nebyli žoldáci, bojující za peníze. To byli kluci (ale i mnoho žen), tátové od rodin, kteří bojovali za skutečnou svobodu, za své děti, za naši vlast:
tenkrát společně se Slováky za Československo, abychom se pak rozdělili, následně je i Rudou armádu poplivali a dělali šašky státu, který na válce neuvěřitelně zbohatl a stal se světovým fízlem.
Tak komu se máme skutečně poklonit?
