Za normálních okolností je to zpráva do humorného časopisu Dikobraz, vycházejícího v době socialismu. Že toto "vybádají" vědecké týmy, na které chce další dotace ministryně Valachová a rektoři vysokých škol, už ale do humorného časopisu není.

Pokud předloží Česká televize závažnou zprávu, že když 30 dětí dýchá ve třídě, kde není odvětrání a dokonce se udělají totálně neprodyšná okna, je vydýchaný vzduch a špatně se dýchá, děti jsou nesoustředěné a hledá se řešení, jak zaizolovaná okna opět odizolovat, je něco na hlavu. Navíc,  když se vše dělá za Evropské dotace a na důležitou věc o tom, že děti ve školách dýchají, dnešní vědecké týmy jaksi bez špičkové techniky nedokážou přijít a není to apríl:

Zateplení stálo více jak čtvrt miliardy jenom pro hradecký kraj. Bohužel vědci nedokázali zadat počítačům údaj, že se ve školách dýchá...

 Pozor, to stále není vtip!

Takže vyrazí do terénu krajská hygienická stanice, nakoupí se počítačová technika, požádá se státní ústav o správný výpočet, požádá se o evropské dotace na výpočet množství vzduchu na jednoho žáka, vypíší se granty na vědeckotechnický výzkum, na který se vytvoří komise, a kontrolní orgán, který bude za přispění ministryně práce a sociálních věcí držet dozorový dohled, zapojí se do toho antimonopolní úřad, aby granty byly správně určeny a vysoutěženy, což musí potvrdit subkomise dozorových orgánů na Evropské dotace při Evropské unii, zda je to správně zařazeno pod správný operační program, protože pak by to expertní komise spadající pod cíle Investice pro růst a zaměstnanost nemusela uznat. Výběr je následný:

• Operační program Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost
• Operační program Výzkum, vývoj a vzdělávání
• Operační program Zaměstnanost
• Operační program Životní prostředí
• Integrovaný regionální operační program

Což každý uzná, že zařazení dle výběru je náročné, a proto musí jednotlivé obce a zřizovatelé škol vyslat své experty, kteří to správně zařadí. Samozřejmě závěrečnou expertízu musí potvrdit Akademie věd ČR.

Expertní přístroj na měření, zda žáci ještě dýchají

Jak je možné, že ta nevzdělaná soudružka učitelka mnohokrát přišla do třídy a první slova byla, jak se v tom smradu a vydýchaným vzduchu (dřív se korektní slovník nepoužíval) můžeme učit, a okamžitě zotvírala okna, zatímco dnešní geniální rektorské konzilium si na to musí vzít digitální přístroje, měřiče oxidu dusíku, měřiče kyslíku, předpověď počasí, internetové propojení s Krajskou hygienickou stanicí a podle tabulek dohledat procenta, čas a délku vyklopení...

A ve finále se spočítá, že započítáním nákladů na okna, přístroje a obsluhu systému se za deset let ušetří cca 1,8 haléře na jednoho žáka ročně. A nejsou v tom miliardové náklady na experty při Evropské unii a zateplená okna. No nekupte to.

P.S. Mimochodem už se tím údajně zabývají vědecké týmy na vysokých školách

Ale tento důkaz není "údajný" stejně jako vysílání včerejší Čt.

Koncentraci CO₂ upravuje vyhláška

Ve vyhlášce 268/2009 Sb., o technických požadavcích na stavby § 26, odstavec 3 se píše … musí být dodržena hodnota maximální přípustné koncentrace oxidu uhličitého 1000 ppm, která slouží jako ukazatel intenzity a kvality větrání.

V citované práci bylo popsáno a změřeno skoro 70 učeben, a přestože ve většině případů byla jakási snaha o větrání (otevřené ventilačky nebo dveře na chodbu), tak jenom v pěti učebnách nepřevýšila průměrná koncentrace CO₂ maximální přípustnou hodnotu.

Nenapadá mne žádný jiný případ tak flagrantního porušování platných norem, jako je tomu v případě kvality vnitřního prostředí školních tříd.

Do jisté míry se tomu ale nelze vlastně divit, protože v některých školách je dokonce zakázáno otevírat o přestávce okna, protože prý hrozí vypadnutí dětí z oken a četné učebny mají okna do ulice a hluk z dopravy téměř znemožňuje přednášet při otevřených oknech či ventilačkách.

Měření oxidu uhličitého ve školách

Podívejme se tedy na některé z těch případů podrobněji a zkusme domyslet, co z toho vyplývá a co by se s tím dalo dělat.

Na obr.1 je graf závislosti koncentrace CO₂ ve školní třídě na čase. Jde zjevně o starou školu (špaletová okna a ventilační otvor ve stěně) a první hodinu. Třída byla přes noc vyvětrána přirozenou infiltrací netěsnými okny a v průběhu měření byla okna zavřená. Koncentrace CO₂ proto víceméně rovnoměrně stoupá a po asi 40 minutách dosáhne přibližně hodnoty 1100ppm, tj. mírně překročí výše zmíněnou maximální přípustnou koncentraci). 

Obrázek 1

Je zajímavé, že vzestup koncentrace CO₂ je vlastně dost pomalý ve srovnání s jinými podobnými učebnami. V popisu učebny je uvedena poznámka „starý ventilační otvor o rozměru cca 600 × 600 mm s již nepohyblivými  lamelami pod stropem ve zdi“. Tyhle ventilační otvory prý předepisovaly již rakousko-uherské stavební předpisy a zjevně dokázaly (ve spojení s přirozenou infiltrací okny) zajistit celkem vyhovující větrání na základě „komínového efektu“, kdy odvětrávaný teplejší vzduch vytváří ve ventilační šachtě tah vzduchu. Problém ovšem je, že často již nefungují uzavírací žaluzie, takže jsou stále otevřené (zbytečné větrání v době mimo vyučování) nebo stále uzavřené (žádné větrání když je třeba).

Zajímavé je pozdější měření v jiné učebně téže školy (obr.2). Zde je na začátku poměrně vysoká koncentrace 1 900 ppm, která zjevně díky trvale otevřenému oknu, na konci 30min intervalu poklesla až na 750ppm. Podobně v jiné učebně téže školy, otevření okna na 7min snížilo hodnotu z 2 100 ppm na 1 100 ppm.

Obrázek 2

Je tedy vidět, že otevření alespoň jednoho okna (ve spojení s určitou netěsností ostatních oken a dveří ) dokáže výrazně snížit koncentrace CO2. To je ovšem možné v situaci kdy venku je poměrně vysoká teplota, větrat tímto způsobem v zimě se obvykle setkává se značnou nelibostí žáků sedících v blízkosti toho okna. Snesitelnější způsob větrání je pootevřené okno nebo ventilačka (případ na obr. 4).

Obrázek 3

O dost horší je situace v učebně osazené novými těsnými okny. Pokud jsou okna a dveře zavřená, koncentrace CO₂ trvale stoupá z 2 340 ppm a na konci vyučovací hodiny dosahuje skoro 3 900 ppm (obr.3). 

Přijatelný způsob větrání je použít více, jen málo pootevřených, oken resp. malé ventilačky (obr. 4). Zde je vidět, že 6 pootevřených malých ventilaček udrželo koncentraci CO₂ v rozmezí 1030 až 1214ppm.

Obrázek 4

Díky tomu, že se poměrně malý proud studeného vzduchu míchá se stoupajícím proudem teplého vzduchu z topných těles je to z hlediska tepelné pohody snesitelné i při nízkých teplotách venku. Z hlediska tepelných ztrát je to ale ten nejméně efektivní způsob větrání.

Jen pro úplnost uvádím, že rekord v této sadě měření drží učebna označená písm. B ve škole označené číslicí 9, kde koncentrace CO₂ vystoupila během měření z hodnoty 3 700 ppm na 6 700 ppm.