Co o Kocábovi a STB napsal Mgr. Petr Placák, publikující dříve také pod pseudonymem Petr Zmrzlík, český spisovatel, textař, historik a publicista? Jak vyhnal Kocáb s Havlem babičky a dědečky z Matiční a narval tam cikány (dnes Romy). Jak hrdinně vyhnal Rudou armádu z Československa sám, jediný hrdina a geroj, zatímco Rudou armádu neporazili ani nacisti v čele s Adolfem Hitlerem? Statečný obhájce Evropské unie a USA Michael Kocáb...
Kdo je nový přítel Jaromíra Soukupa proti Babišovi?
Kocáb, který jako tisíce jiných úspěšně proplouval minulým režimem - navíc s aureolou zakázaného Pražského výběru. Byl jedním z mnoha, kteří se angažovali v oficiální kultuře a kteří za tuto svou výsadu museli více či méně zobat komunistickým úřadům z ruky. Podívejme se, co nám o tom vypovídají policejní archívy. V záznamu o provedeném kontaktu s KTS "MUK" (policejní značka Kocába) z března roku 1985 se píše : "Kotázce spolupráce sorgány MV se vyjádřil vyhýbavě v tom smyslu, že původní důvody spolupráce pominuly a v budoucnu uvažuje o vystěhování do USA za manželkou, která nemá zájem žít trvale v ČSSR. Otázkou spolupráce se však bude nadále zabývat a je ochoten informovat ohudebních skupinách, které podle jeho názoru kazí pověst rokové hudby."
Na konci záznamu pak operativní pracovník kpt. Doskočil navrhuje: "V případě vystěhování KTS jeho osobu v prostředí hudebníků zkompromitovat s využitím vlastnoručně podepsané nabídky ke spolupráci s MV."
Obdobný záznam ze září roku 1987 praví: "Se jmenovaným bylo uskutečněno několik operativních pohovorů, v průběhu kterých dal najevo, že je ochoten být ve styku s orgány MV a tyto informovat o negativních jevech v prostředí tzv. volné mládeže a v prostředí pražských hudebních skupin."
Kpt. Bělohlávek pak v záznamu konstatuje, že se projevila neserióznost KTS, který sympatizuje s těmito hudebními skupinami, které jsou předmětem zájmu MV a navrhuje spis KTS "MUK" ukončit a soustředěné materiály uložit do archívu MV na dobu 5 let. Prohlášení Michaela Kocába před StB je klasickou ukázkou toho, jakým způsobem si bývalý režim zavazoval všechny ty, kterým pak milostivě umožnil vylézt na jeviště, na obrazovku nebo třeba složit hudbu k nějakému filmu. Slova vložená do Kocábových úst zřejmě nějakým příslušníkem StB jsou skutečně ďábelská - jako sám minulý režim: "Já, Michael Kocáb - nar. 28. 7. 1954, vedoucí bývalé hudební beatové skupiny PRAŽSKÝ VÝBĚR prohlašuji před příslušníky Československé kontrarozvědky Federálního ministerstva vnitra, že v případě umožnění veřejného vystupování hudební beatové skupiny pod názvem "ROPOTÁMO",.. nezneužiji veřejné hudební produkce k ovlivňování protispolečensky orientovaných nálad, šíření myšlenek v duchu pacifismu a k propagaci kapitalistického způsobu života... Dále prohlašuji, že pomlčím před všemi nepovolanými osobami, kterými jsou rodinní příslušníci, rodiče, kamarádi, ale i jiní příslušníci Sboru národní bezpečnosti (?!) o všech těchto shora uvedených skutečnostech a rovněž nezneužiji dané důvěry k páchání trestné činnosti. Osobně budu zabraňovat případné infikaci hudební tvorby jinými hudebními skupinami, které se dopouštějí negativní činnosti spočívající ve skrytých invektivách vůči kulturní politice KSČ a socialistickému způsobu života.
Toto své prohlášení stvrzuji vlastnoručním podpisem." Následuje Kocábův podpis. Michael Kocáb byl přímo předurčen k tomu, aby se stal hrdinou sametové revoluce.
Petr Placák
A Kocáb se věru činil: v roce 1990 prý zadupal na sovětskou armádu, ta se roztřásla a strachy odtáhla z ČSSR domů. Co nedokázala ani armáda USA, to zvládl jediný člověk: Kocáb. Geroj. Bůh.
A Kocáb pokračoval. V devadesátých létech a hlavně v roce 2000 ztropil s Havlem a Dientsbierem divadlo, začal rýt opět držkou v zemi před mocností Brusel a když se snažili v Ústí nad Labem pomoci starousedlíkům před nájezdy zlodějů a kriminálníků z řad menšiny zdí, místo aby se postavil za slušné lidi, za babičky a dědečky zde dlouhodobě žijící, dal veřejně najevo, že musí strpět okrádání a teror, neb menšina si to zaslouží, protože Velký Brusel si to žádá a jinak by nás nepřijal v roce 2004 pod svá křídla. A udělal vše proto, aby starousedlíky vykopal. Povedlo se mu a nebozí staří lidé se museli pakovat. Vítězství Kocába, Dientsbiera, Havla a Bruselu bylo velké.
Plot z Matiční ulice. Symbol počátku zločinu proti slušným! Muzeum města Ústí
Dnes, když není co rozkrádat, je Matiční pustá a prázdná. Dokonce i ti, co už neměli co krást, odtáhli jinam. Zbyla spoušť a hořký pocit bezmoci.
Tak to je skutečný profil hrdiny Kocába, nového přítele Jaromíra Soukupa na Barrandově. Ptá se ho na roušky a Babiše. Výše popsané je tabu. Neříká se náhodou takovým lidem šmejdi?