Archív - Ekonomika

Všimla jsem si, že Ministerstvo financí předložilo novou variantu rozpočtu, s deficitem pouze čtyřicet miliard. Slovo pouze říkám velice ironicky, samozřejmě jde o stejně vážný hřích, ne o hřích o dvacet procent menší.

Eurostat totiž zveřejnil nová data, podle kterých se ekonomika eurozóny z hlediska průmyslové výroby propadla do recese. Táhnou ji dolů zejména Itálie, Francie a Španělsko. Jinými slovy, v prvních dvou čtvrtletích tohoto roku průmyslová výroba v eurozóně jako celku klesala. Samozřejmě, ekonomická průmyslová výroba neposkytuje dokonalý obraz celého hospodářství, ale třeba pro naši ekonomiku je zásadní. Pokud jde dolů průmysl v silnějších zemích, svědčí to něco o stavu celé ekonomiky. Deset let po počátku „velké recese“ musíme počítat s tím, že dříve nebo později přijde nová krize. Opravdu nikde nevidím sebemenší úsilí této vlády připravovat rezervy na krizi – vidím jen obrovské sliby spojené s ještě většími zbytečnými výdaji.

Je samozřejmě pravda, že do členských zemí EU vyvážíme 83 procent všech vývozů, nikoli produkce. Jenže stejných 83 procent jsme do stejných evropských států vyváželi už za první republiky. Můžeme si to snadno ověřit ve statistické ročence z roku 1928. Do Evropské unie vyvážíme zkrátka proto, že sousedíme s dalšími evropskými státy. Kdyby našimi sousedy bylo Mexiko, Argentina nebo Brazílie, vyváželi bychom do Mexika, Argentiny nebo Brazílie.

 „Kdo chce naše peníze? Podstatnější než číslo na výplatní pásce je reálná mzda – tedy to, co si za svůj výdělek skutečně koupíme.
Správně bychom se měli dívat, zda si můžeme koupit více zboží stejné kvality. Je nám málo platné, pokud si za současnou mzdu můžeme koupit oproti loňskému roku o jeden pár bot více, pokud se nám rozpadnou po měsíci nošení. Nicméně i co se množství zboží týče, tak jsme si loni oproti roku 2016 mírně pohoršili – přestože naše průměrná mzda vzrostla, mohli jsme si za ni koupit méně pečiva, mléčných výrobků, vajíček, ale třeba také benzinu. Více si můžeme koupit kupříkladu piva nebo kuřat, nicméně na škodovku jsme museli vydělávat téměř o tři měsíce déle.

Nakolik se rozevírají nůžky mezi růstem mezd v soukromém sektoru a růstem platů ve veřejném sektoru?
V celé platové sféře loni vzrostly platy zhruba o 14 %, zatímco v soukromé sféře jen o 7 %. Například v kultuře loni rostly platy nejrychleji z celého veřejného sektoru (průměrně o 18 %, v soukromém sektoru jen o 8 %). Přitom pouze v oblasti soukromého vzdělávání byl medián mezd vyšší než medián platů – jinak například mediánový plat zdravotníka „ve státním“ byl o 6 000 Kč vyšší než v soukromém.

 

Došlo a neustále dochází k obrovskému podcenění rodiny. Naše hospodářství i národ stojí a padají s rodinou. A tou rodinou myslím tradiční rodinu, maminka, tatínek a děti, ne dvě maminky a zlatou rybičku nebo rodiče A, rodiče B a křečka. Tím, že jsme se vykašlali na klasickou rodinu, jsme sami sebe oslabili. Právě rodina je ochranným valem, v době krize se umí semknout. Mimochodem – ti, kdo do Evropy nyní přicházejí, ten pocit sounáležitosti rodin ještě pořád mají.

 Ve chvíli, kdy čelíme ekonomickým a politickým problémům i masové migraci, se navíc snažíme dost hloupě a tupě redefinovat rodinu a manželství. Pokud redefinujeme manželství a přestaneme je chápat jako svazek muže a ženy, založíme si na další ekonomické problémy a nové ekonomické krize v budoucnu. Budoucnost rodiny a tím i budoucnost národa je dnes v rukou naší vlády a naší Poslanecké sněmovny. Alespoň jednou by mohli a měli politici všech stran a hnutí zapomenout na svou stranickou příslušnost a zamezit jakémukoli experimentování s rodinou, které by se jinak naší zemi nepěkně vymstilo.

Ing. Hana Lipovská absolvovala obor Hospodářská politika na Ekonomicko-správní fakultě Masarykovy univerzity, kde dále působí na Katedře ekonomie. Jako analytik spolupracuje s Institutem Václava Klause. Je autorkou či spoluautorkou řady odborných i popularizačních článků. Za svoji odbornou práci byla oceněna například Cenou rektora Masarykovy univerzity nebo Cenou profesora Františka Vencovského pro mladé ekonomy do 35 let (za stať Fiskální placebo). Působí ve výkonném výboru brněnské pobočky České společnosti ekonomické, je také členkou The American Economic Association a Jednoty českých matematiků a fyziků.