V Berlíně, Londýně, Paříži, naposledy v Barceloně útočili teroristé dodávkou. Desítky nevinných obětí, stovky zmrzačených. Terorismus zatím naštěstí necítíme na vlastní kůži, možná o to větší strach z něj máme. Jsme jako rukojmí, kteří se dívají, jak popravují jejich kolegy, a třeseme se strachy, kdy na nás také dojde řada. Naštěstí jsou mezi námi lidé, kteří mají pro strach uděláno, i když se tím vystavují rizikům.
Koncem května se v Chomutově udála strašná věc. Opilý muž v dodávce uprostřed noci najížděl do aut a do lidí, načež jej jiný muž, který celou scénu zahlédl z okna, zastřelil legálně drženou zbraní. Pokud by se podobný případ odehrál jinde, střelec by byl pravděpodobně považován za národního hrdinu, který zastavil teroristu v dodávce. U nás mu hrozí vězení.
Je těžké posoudit, jaké byly motivy chování obou mužů. Zda byl řidič dodávky pouze opilý, či byl inspirován z médií a chtěl napáchat co největší škodu. Zda střelec viděl šanci pomoci ohroženým spoluobčanům nebo zda zkrátka neodhadl situaci a použil neadekvátní sílu. To bude muset posoudit soudce po zvážení situace. Otázka, která z toho však plyne pro společnost, je mnohem složitější.
Co když bude střelec odsouzen a ostatní lidé, kteří by potenciálně byli schopni v podobné krizové situaci zakročit, se budou bát? Třeba by našli odvahu zakročit, ale nebudou chtít riskovat, aby si své hrdinství nemuseli odpykat ve vězení. A to je jen jedno z rizik. Co když tato událost vytvoří v potenciálních násilnících pocit nedotknutelnosti a posílí se tak jejich odhodlání páchat trestné činy?
Zastávám názor, že musíme v lidech podporovat hrdinství. Stačí, že v tu chvíli budou riskovat svůj život, tak je nenuťme ohrožovat i vlastní svobodu. Chci žít v zemi, kde vím, že pokud budu ohrožen, najde se člověk, který se nebude bát mi pomoci. To samé platí obráceně. Nechci zavírat oči, když se něco stane. Chci žít ve společnosti, která drží pohromadě a již stmeluje prezident. I kdyby soud střelce odsoudil, musí mu prezident udělit milost. Hlavně proto, aby společnost dostala jasný signál, že hrdinství se počítá. Nejen jako polehčující okolnost, ale jako důkaz toho, že držíme pohromadě. V dobrém i zlém. Jestli budu zvolen prezidentem, tak „chomutovskému střelci“ milost udělím.
