Tak si říkám, zda za dopolední vysílání z předminulé soboty je zodpovědný svéprávný člověk, který si ve svém proamerickém zápalu a zbožšťování jen plete "AM" a "PM" (dvanáctihodinový cyklus dne). Nic moc jiného mě nenapadá, snad až na další agitku tím správným pokrokovým "liberálně-demokraticko-demagogickým" směrem. Neměli bychom být upozorněni? "Ministerstvo zdravotnictví varuje: ČRo a ČT vážně škodí vám i vašim dětem".
Hudebně-literární koláž byla v archivu pojmenována jako: „Ahoj! Aneb na počátku byla voda!“, vysílána byla v sobotu 7. července 2018 na ČRo Vltava asi od 10:15 dopoledne. Archiv je bohužel již nedostupný, takže případný zájemce si musí do ČRo o ukázku napsat sám, nebo poslouchat ČRo Vltava během víkendových dopolední. Nicméně když ještě byl pořad dostupný, přepsal jsem z archivu několik ukázek, které můžete sami posoudit.
Hlasatel onu rozporuplnou pasáž pořadu uvádí slovy: „Britský deník The Gurdian uveřejnil v roce 2009 žebříček deseti nejlepších plaveckých scén v literatuře. Autor vyzdvihuje i aquatické pasáže z románu Linie krásy Alana Hollinghursta. A zatímco Thomas Mann se v líčení erotické nebo homo-erotické náklonnosti pohybuje spíše v náznacích, britský prozaik Alan Hollinghurst je mnohem expresivnější.“
Pak následuje, podle mého odhadu necelých deset minut dlouhá ukázka z knihy, podle stylu namluvení, určená spíše dětem než dospělým (ale to je jen můj subjektivní pocit).
|
"Musíš tam skočit," řekl, "když tam polezeš pomalu, bude to peklo." S úsměvem si prohlížel Vaniho těsné černé plavky, jeho hladké, křehké, světle hnědé tělo a jeho jako obvykle provokující penis, který mu zrovna teď trčel nad koulemi drze jako vykřičník... Srovnával dnešní zdejší klid a ledovou vodu s loňskými návaly za horkých nedělí, kdy se na voru všichni mačkali a skákali do vody, na záchodcích bylo plno a dychtivo a teplouši polehávající na trávě se paktovali do desítek nevraživě konkurenčních part... Následovala půlminutová strkanice, kterou někteří brali vážněji než jiní, nebo jim víc záleželo na tom, jak vypadají. Nick ji s úsměvem náruživě sledoval a vymýšlel, jak se zapojit. Pak nastalo jakési příměří a všichni se vrátili na palubu, takže když Nick plaval kolem, naskytl se mu pohled na svěšené nohy, scvrklé ptáky v bizarních úhlech, mokré pramínky vlasů a lesklou kůži, vor plný mužů jako živý obraz vznášející se proti nebi... Na bouřlivě kolébajícím voru stáli dva snědí muži v černých plavkách a nemotorně se snažili shodit blonďatého svalnatého teplouše, který se snažil vylézt nahoru... |
Jak se vám líbí sobotní dopolední program veřejnoprávního Českého rozhlasu Vltava? Ano, vím, že se v televizi často setkáváme s podobnými, ne-li expresivnějšími ukázkami erotiky, vulgárnosti nebo násilí... ale od veřejnoprávního média bych do desáté hodiny večerní očekával větší „zdrženlivost“.
A kdyby náhodou se soudruzi chtěli hájit (vymlouvat) na svobodu umění a uměleckou hodnotu, která je jistě ze správných míst posvěcena (díky nakrásně pokrokovým myšlenkám předpokládám doporučení od Ústředního výboru EU), pak se ptám, zda budou příští víkendová dopolední vysílání věnována 120 dnům Sodomy od Sada, Lolitě od Nabokova, Mechanickému pomeranči od Burgesse, Strašidlům od Palahniucka nebo Padesát odstínů šedi od Jamese...?
Zveřejněno se souhlasem tomasvyoral.blog.idnes.cz
