Za vším hledej peníze. Byli to Židé, co přiváděli ne-židy na smrt, doháněli je k zoufaltsví a sebevraždám a nebylo kouska země na světě, kde by se strach s nenávistí nekloubil. I Židovské město lehlo popelem. A proč?
Nebylo v tom žádné náboženství, rasa, jak se dnes s přílivem multikulturalismu běžně kamufluje. Ne, byly to obyčejné peníze, kdy Židé dokázali odřít dlužníky do poslední dětské peřinky, do posledního pytlíčku s moukou, a Židé mělI obrovské majetky, zatímco ti chudí přišli i o doškové střechy nad hlavou a kousíčky jídla, pokud se dostali do jejich spárů jako dlužníci.
Aby se odvrátila pozornost od okrádání, keťasení a židovské exekuce, vymyslel se rasismus a multikulturalismus. Ale pravda se prostě nikdy zastavit nedá, byť ti, co zbohatli na okrádání celého světa, měli v rukách policii a justici, dokonce nejmodernější zbraně. Ale ta nenávist zůstala. A lidé by měli vědět, proč a zda oprávněně. Možná nejlepší bude, aby to vysvětlila historička Doležalová.
Proč u nás Židé ve středověku uzavírali své ulice brankami? Existovala tehdy židovská ghetta? A mohli křesťanští služebníci u Židů přespávat přes noc?
Když na území Čech a Moravy přicházeli s kupeckými výpravami první Židé, vnímala je tehdy už většinová křesťanská společnost jako jakékoliv jiné cizince. Všímat si jich začala více, až když se zde usazovali:
„Začali sledovat, že židovská komunita má jiná pravidla, dodržuje jiné zvyky, slaví jiné svátky – a v té chvíli dochází k prvnímu poměřování, k prvním třecím plochám.“
Říká historička Eva Doležalová. Nemůžeme ale mluvit o velkých konfliktech. Spíš šlo o opatrné pozorování, tvrdí:
„Víme, že k excesům docházelo a dochází vždycky tam, kde je ona jinakost. A proto už od počátku, a to je možná určitým paradoxem, jak páni země, tak církevní instituce a její představitelé, se snažili své Židy ochraňovat a předcházet takovým konfliktům, které by vznikaly jen z neznalosti věcí. To znamená, že se objevují zákazy toho, aby byli Židé obviňováni z rituálních vražd.“
Židovská hvězda v dlažbě náměstí v Březnici ukazuje místo, kudy se dříve vcházelo do židovského ghettaFoto: Jana Šustová
Proč se Židé ve středověku živili půjčováním peněz?
Bohatý zlý Žid Shylock z Shakespearovy hry Kupec benátský
„Papá, říká se pět procent nebo pět percent?“ – ptá se malý Kohn. „Říká se dvacet procent, chlapče“ (odtuší Kohn senior) – tato židovská anekdota si dělá legraci o lichvě, o Židech a půjčování peněz. Ve středověku však Židé skutečně byli těmi, kdo půjčovali na úrok. O tom, proč to tak bylo, pojednává další díl našeho letního seriálu.
Pokud necháme stranou výlučně židovská povolání, jako byl košer řezník, pekař či krejčí, zjistíme, že Židy postupně nařízení světské i církevní moci vytlačilo z veřejného života. Nakonec byli vytlačeni i z toho, co jim bylo nejpřirozenější a to byl dálkový obchod. Křesťanští obchodníci pochopili jak výnosný to je byznys a Židům bylo ponecháno k obchodování jen několik artiklů. Mohli obchodovat třeba s medem, nebo trochou zahraničního vína. Ale se šperky nebo drahými kožešinami obchodovat nemohli.
Tak se židé dostali k podnikání, které zní nelichotivě – k lichvě. Křesťané si totiž mezi sebou mohli půjčovat jen bezúročně, vysvětluje historička Eva Doležalová:
„Provozování lichvy někým, kdo nebyl křesťan, bylo výhodné. Křesťané potřebovali půjčovat peníze a půjčovat bez úroku by neumožnilo druhé straně z toho vyžít. Jakmile se jednalo o půjčování na úrok a to zrovna na úrok nestandardně vysoký, který se pohybuje okolo 30 %, tak už se jednalo o lichvu. Je zajímavé, že zároveň bylo i v židovské komunitě zakázáno provozovat lichvu mezi sebou, jestli se tak dělo nevíme, protože takové zprávy se pro středověk nedochovaly.“
Zprávy o půjčování Židy křesťanům jsou ale pestré. Židé půjčovali nejen křesťanské elitě, tedy královi, šlechtě, církevním představitelů, nebo měšťanům, ale také těm nejchudším.
„A právě to půjčování nejchudším vrstvám se stalo kamenem úrazu, zejména ve 14. a 15. století, a předmětem vyostřené kritiky před husitskou revolucí, kdy právě židovská lichva se stává jedním z argumentů, proč se Židé stávají předmětem boje i těch reformních husitů, kteří se snaží reformovat celou společnost a kteří uvádějí, ano, Židé mohou žít zde mezi námi, nemáme proti nim v podstatě nic, ale nesmějí provozovat lichvu, protože lichva je zkáza pro celou společnost.“
Na výši úroku totiž ve středověku neexistoval žádný předpis:
„Až raně novověká společnost se snaží toto redukovat.“
V době lucemburské s sebou půjčování na úrok neslo ještě jeden zajímavý aspekt, kterého si historici zatím málo všímají, říká Eva Doležalová z Historického ústavu Akademie věd České republiky:
„A to je právě umění zacházet s židovskými úpisy a židovským úrokem. Jak Karel IV., tak Václav IV. pochopili, že můžou své protivníky snadno uspokojit tím, že za prvé zruší úroky, zneplatní je, a za druhé zruší veškeré židovské úpisy, respektive jejich platnost. Protože Židé byli panovníkovým výlučným majetkem, (nikoliv majetkem křesťanů jako lidí!) to znamená, nejen Židé, jejich majetek, ale také ty úpisy. Když panovník rozhodl, všechno z toho mohl zrušit a tím pádem postavit Židy opět do velmi komplikované situace a to protože to byly právě ty dlužní úpisy, které jim umožňovaly přežít, ve kterých měli uchován svůj majetek.“
|
Doplněno: kde se vzala úžasná židovská inteligence? Nikde, protože nikdy nebyla, pouze měli víc peněz, tak jim studovalo víc dětí. problém pochopení nastává, pokud se historici křesťanskou společnost popisují jako homogenní společenský útvar, podobný židovství a možná, že to dělají účelově záměrně včetně židovské komunity. Pro pochopení použijme konkrétní jména: zatímco vždy je udáváno, že křesťané pánové Zeman, Bakala či kníže Schwarzenberg, kopáč, zahradník či uklízečka nebo masový vrah křesťan rovnoprávný homogenní je (a objevuje se to všude) každému je jasné, že je to nesmyl. Židé asi patřili křesťanským vládcům, kteří v nich viděli jakousi banku či záložnu, takže je nechávali řádit, vydírat, keťasit a sebevraždy vydíraných ani nepočitali, ale o těch skutečně chudých dlužnících, co si půjčili na hrudku másla, pytlík mouky a díky židovským úrokům ztratili vše včetně střechy nad hlavou se už mlčí. Křesťané měli zákaz úroku, arabové dodnes mají bezúročné banky, ale proč ti "skvělí badatelé" a vědci nepíší, kolik sebevražd bylo díky židovskému vydírání, kolik % lidí bylo těch bohatých, co si mohli Židy i s majetky zabrat, aniž se nejvyšší vrchost neohradila? Byli to jednotlivci, desítky panovníků, co mohli sáhnout na židovský majetek, zatímco milióny křesťanů na celé světě bylo pod tlakem vydírání židovské komunity? Židé tvrdí, že to byla jejich chytrost udržet grošáčky a zlaťáčky Co je na tom však za chytrost, že Židé měli privilegium okrádat židovskými, lichvářskými úroky, zatímco křestan a bezvěrec směl jenom platit a platit tolik, kolik si Žid vymyslel? Samozřejmě nejen po vypálení Židovského města v Praze, ale při vzpourách křesťanů na mnoha místech toto bylo neudržitelné a na úroky se najelo mimo arabského světa všude. Mimochodem, ve strašné západní krizi, kdy padaly stovky bank, díky arabskému systému přímých plateb bez úroků nezbankrotovala ani jedna arabská banka a o úspory nikdo nepřišel. Ale o tom se dnes jaksi cudně mlčí a multikulturalistům, kteří sem nahánějí migranty, se o tom nechce mluvit. |
