Seminář Václava Klause k české stoleté státnosti měl jako vždy několik nosných myšlenek, které jinde nenajdete. Ukažme si je ve zkrácené formě.
Za prvé že už to s Evropskou unií jde z kopce dokázal i obrat Jana Kohouta, který svým dřívějším nadšeným budovatelským postojem k Evropské unii a Lisabonské smlouvě sklízel posměch, zatímco dnes věcnou kritikou vyrazil dech a sklidil aplaus. Zasloužený. Pak společné vyjádření, že díky konstelaci byla devadesátá léta nejsvobodnějším obdobím české společnosti. Že spojování dnešní migrační krize s výhodou obohacení přirozené migrace je absurdní z důvodu, proč tehdy a dnes k nám migranti přicházeli. A jaké podmínky vydal Karel IV pro tehdejší imigranty!
Tři prameny vzniku české (československé) státnosti Jana Kohouta
„Často se opakuje ta Masarykova teze, že státy se rozvíjejí a udržují za těch myšlenek, za kterých vznikaly. Jednou z nich je křesťanská identita. Druhý pramen, který vidím, je mnohem novější, je to období národního obrození a ekonomické emancipace české společnosti ve druhé polovině 19. století.“ „Třetím pramenem je tradice demokracie a humanismu, které byly na počátku československé republiky před těmi sto lety. Vidím, že všechny tyto tři prameny jsou dnes zpochybňovány a napadány. Křesťanská indentita včetně toho, čemu se říká tradiční rodina, je relativizována. Dnes víte, že říct, že je člověk vlastenec a má rád tuto zemi, znamená, že se člověk vyčleňuje, není dost evropský a světový, je nálepkován a marginalizován. Heslo demokracie je napadáno a převraceno,“ popisoval Kohout dnešní vývoj.
Tragédie EU dle Jiřího Weigla
„Většina lidí se domnívá, že EU vznikla kvůli udržování míru v Evropě a bohatství zemí je odvozeno od jejich členství v EU. Málokdo si připouští, že tyto země byly bohaté dávno před tím, než nějaká EU vznikla.“ Ale díky integraci Evropské unie se stal moloch, který chrlí stále další omezení. „Vidíme, jak dopadlo jižní křídlo EU s eurem, co dokázal volný pohyb pracovních sil s východem a jihovýchodem EU, odkud odešly miliony lidí na Západ a celá ta postkomunistická východní Evropa se prakticky vylidnila, což je obrovská tragédie pro možnost těchto zemí se dále rozvíjet, takže označil Brexit za jednoznačný debakl těch, kteří se snaží o vizi sjednocené a integrované Evropy."
Hosté
I nadšení Saši Vondry z dob Václava Havla vychladlo
Nyní je naděje, že by mohla vyrůst nová hlasovací koalice na základech Visegrádské čtyřky, ke které by se mohla připojit například Itálie. V italském ministru vnitra Matteu Salvinim je jistá šance pro budoucí hlasovací koalici. „Salvini je pro mě nadějeplným politikem,“ poznamenal Vondra. „Společnost, která začne outsourcovat i svou vlastní reprodukci, nemá nárok na svou další existenci,“ dodal Vondra na adresu migrační krize.
Samozřejmě hlavní slovo měl Václav Klaus, který přihodil několik zajímavých vzpomínek: že při privatizaci boleslavské Škodovky nečetl stohy papírů, které mu dodali předražení lobisti Francouzů a Němců, ale rozhodnutí udělat pro Němce proto, že ti jsou lepší pro výrobu aut a systému, zatímco Francouzi pro výrobu sýrů.
A odpověď na otázku z obecenstva
Že dochází k bezprecedentnímu útoku na tři pilíře, které vybudovaly evropskou společnost. To je národní stát, to je rodina a to je jednotlivec. A souboj, neuvěřitelný útlak vůči tomu národnímu státu jsme již v historii mnohokrát zažívali. Na první pohled to není srovnatelné s Heydrichovou brutalitou, o tom nemůže být pochyb, s tou rodinou už je to zásadnější. Takový globální a fatální útok na rodinu, jaký nastal, takový tu ještě nikdy neprobíhal,“ řekl Klaus.
„Myslím si, že to, co říká ten Halík, ta zrůdnost jeho vidění světa, že on říká, když Piťha hájí tradiční pohled rodinu, tak Halík se ptá: „Co je to ten tradiční pohled na rodinu?“ Já rozuměl té otázce, že to je neznámý útok, neznámá míra útlaku a útoku na evropskou civilizaci od těch Halíků. Dnes to není Heydrich, ale Halík, kdo ohrožuje celou podstatu naší civilizace,“ pronesl doslovně pronesl Klaus v zaplněném sále Autoklubu.
A zde je ona myšlenka, na kterou reagoval Václav Klaus
Karel IV, který je nepochybně jedním z pilířů naší národní a mezinárodní existence říká, jaká jsou kritéria imigrace, která on definoval: kdokoliv se může usadit na území nejkřesťanštějšího království českého za předpokladu, že za prvé přijme naší víru, za druhé bude respektovat královská nařízení a za třetí že se bude živit poctivou prací. Čili tento proces je samonosný a státotvorný a rád bych upozornil na Izrael, který si dokáže uchránit nejen teritoriální integritu, ale i svou identitu genofondu, kdo se může stát občanem židovského státu, kdo má do třetího kolena maximálně židovské geny. (Což je zajímavé především od agresívních zastánců Izraele, kteří paradoxně současně obhajobu českých genofondů častují extrémním odsudkem rasismu s přídavkem nacistické genocidy a antisemitismu)
My jsme nikdy v historii nečelili tak soustředěnému ideologickému tlaku rozbití chromatinu genetického aparátu rodiny jako dnes!
