Moto: Evangelium sv. Lukáše, 12. kapitola: A když od poledne vítr věje, říkáváte: ,Bude horko‘; a býváť (tak).
Jsou určité věci, události, příhody a zjevení, které člověka neobyčejně osvěží. Jsou určitou složkou lidské radosti. Bez nich byl by lidský život prachmizerně jednotvárný. Lidstvo potřebuje zápasu, aby v srdci člověka to nevypadalo jako na Sahaře. Rovina, pláň, žádná legrace, písek a velbloudi. Proto lidstvo si vymyslilo obecní volby.
Všechny strany na svých plakátech nazývaly své kandidáty známými a osvědčenými pracovníky, jichž volbou poslouží se nejen městu, ale i sobě, když se budou volit do zastupitelstva takové osoby, jimž se jedná o blaho obce, a ne o ukájení ctižádosti.
Zkrátka, každý z nich byl anděl, poctivec, který nezná, co je to klam a šalba.
A tu teprve nastala jenerální zpověď. Letáky vydávané všemi deseti politickými stranami odkrývaly a obnažovaly svědomí protikandidátů. Vycházely pěkné věci najevo, že vlastně vůdcové všech politických stran bez rozdílu tvoří dohromady náramně krásnou společnost, která by se velmi pěkně vyjímala někde na Pankráci, na Mírově nebo na Borech.
Občané se nesmírně divili, jací vyvrhelové řídili do poslední chvíle osudy města.
Každá strana posílala druhé straně, totiž jejím předákům, anonymní i výhružné dopisy. Tak národní pokrokoví obzoráři píší leadrovi svobodomyslných pokrokových demokratů: „Dej pozor, aby se ti výsledek voleb nevrazil do zadnice, abys ji měl zdravou a mohl na ní pak sedět.“
Napadený odpovídá anonymním dopisem vůdci národních pokrokových obzorářů: „Franto, upozorňuju tebe včas, abys odstoupil do zátiší. Takový smilník, keťas a uličník musí býti z veřejnosti odstraněn! Vzdej se, Franto, nebo tě udám, a pak tě zrovna odvezou do Kutné Hory!“
Demokratická strana svobodomyslná posílá Národním maximalistům tento anonymní dopis: „Pane Janoto! Doufáme, že po obdržení tohoto dopisu oznámíte předsednictvu své strany svou rezignaci, jinak jeden váš dobrý přítel oznámí veřejnosti, jak to bylo s těmi bramborami pro místní chudinu! S přátelským pozdravem J. M.“
Pisatelé anonymních dopisů byli záhy odkryti, a poněvadž v každé straně byl aspoň jeden, patřilo to vlastně k bontónu, takže po usvědčení pisatelů jako kdyby si všechny strany řekly a umluvily se, každá z nich vydala prohlášení s touto větou:
„Anonymní dopisy člena naší strany jsou tedy vše, co proti nám mají. Jiného takřka nenašli proti nám ničeho…“
Obchodní cestující, kteří zavítali toho času do města a přečetli si všechny ty letáky, měli takový dojem, že padli do nějakého loupežnického hnízda, a když šli spát v hotelích, přitahovali ke dveřím skříně a činili vůbec všechna možná bezpečnostní opatření, ráno vstávali nevyspalí a rychle ujížděli z města.
V městě měl být jarmark, ale přijelo velice málo interesantů pod dojmem všech těch obvinění.
„Tam jsou pěkní lidi,“ říkalo se v okolí. „Pojedeš tam, a ještě tě tam zaříznou a oberou páni kandidáti.“
IV
Nevím, jak obecní volby dopadnou, ale právě přišel jeden občan a říkal, že ve městě, když šel na nádraží, lepili nové plakáty, že bývalý ředitel městských důchodů je perverzní individuum a udržuje milostný poměr se sekretářem své politické strany…
Ukázka z knihy
Jaroslav Hašek:
Dekameron humoru a satiry
Teď nevím, jestli jsem se tímto zveřejněním volebním nedopustil zločinu dezinformace...
