A už jdou na mne. Nevadí, já trochu popoběhnu,“ popisuje Vlach v živém vysílání Plusu. „Už je to dobré,“ dodává po chvíli.
Černá sanitka je fáma, která byla populární v Československu v osmdesátých letech minulého století. Lidé si tehdy vyprávěli o tajemném sanitním voze černé barvy, který jezdí v noci a unáší děti a mladé lidi. Ti jsou usmrceni a jejich orgány pak prodává osazenstvo sanitky boháčům na Západě za účelem transplantace.
Petr Janeček, etnolog, folklorista a autor série knih o černé sanitce, má zkoumání fám a pověr v popisu práce.
Jak často se stane, že taková pověst skončí v seriózním tisku? „Tomu se nevyhnete - prý se to stává dvakrát ročně, ale já se domnívám, že to bývá daleko častěji. Ve Velké Británii se tomu říká „deadcatters“, zprávy o mrtvých kočkách. Je to typ zprávy, která je jakoby autentická, ale těžko k uvěření,“ tvrdí.
„Jako zdroj se uvedou třeba noviny v Maďarsku - nikdo není schopen si to přečíst, vydá to velká agentura, takže tomu lidé uvěří. Tyhle zprávy se otisknou v okurkové sezóně - vysmíval se jim už Jan Neruda.
iROZHLAS kvílí
„Obvyklá taktika jednotek OMON (zásahový policejní oddíl, pozn. red.), které jsou teď kolem mne, je, že jezdí v dodávkách s tmavými skly, do kterých pak zatahují lidi. Vždy si najdou někoho, kdo se jim nelíbí. A už jdou na mne. Nevadí, já trochu popoběhnu,“ popisuje Vlach v živém vysílání Plusu. „Už je to dobré,“ dodává po chvíli.
Jan Neruda by radostí poposkočil. Je rok 2020
