Proti všem: jak najednou jinak vnímáme to, co nám Alois Jirásek dal do věčných vzpomínek. Války, vydírání a hrůzy. Emeritní opat Strahovského kláštera Michael Josef Pojezdný rozhodl sloužit mši svatou za Českou republiku.
Děkujeme Jindřichu Rajchlovi za ochotu bojovat za Českou republiku na všech frontách. Nyní nejde o stranu, ale už o likvidaci státu!
Ti, kdo si nepamatují minulost, jsou odsouzeni k tomu ji opakovat.
Mnohobarevná freska, zobrazující českou verzi nábožensko-politického běsnění, jež postupně v té či oné podobě již od 12.-13. století propukalo v různých částech evropského kontinentu, rozhodně nepatří k dílům, o nichž tu někteří komentátoři tvrdí, že se čtou sama. Právě naopak: Je třeba ji přečíst pokud možno důkladně, beze spěchu. A kdykoliv uznáte za vhodné na chvíli se zastavit a popřemýšlet, učiňte tak. Protože to, o čem se tu vypravuje, na mou duši není jednoduché.
Křesťanští biskupové si po zániku Západořímské říše vydobyli nehynoucí zásluhy za zachování kontinuity západní civilizace, jenže toto jejich bohulibé úsilí je vtáhlo hluboko do vírů a proudů světské politiky, z nichž už (žádná) křesťanská církev nikdy tak docela nevyvázla. Výsledkem byly kompromisy, kšefty s úřady a prebendami - a čím dál větší nespokojenost věřících.
Valdenští, Kataři, Husité, Hugenoti, Viklef, Kalvín, Luther... těch učení a hnutí, která brojila proti rozežranosti prelátů a proti kupčení se svátostmi, byla celá řada. V každé době a v každé zemi se to projevovalo trochu jinak, protože nikdy nešlo jen o otázky víry. Vždycky v tom byla nějaká ta politika a nějaké ty hmotné statky. Kromě toho, jakmile se uvolnila pevně vytyčená náboženská doktrína, vždycky se našli tací, kteří to uvolnění chtěli dovést dál, než kam sahalo učení toho kterého vůdčího myslitele. A postoje k takovým nuancím se odvíjely od společenského postavení.
Duchovní a příslušníci vysoké šlechty se na věci určitě dívali jinak, než zemanstvo a prostý lid. Leckde hrály úlohu i otázky národnostní, i když mám pocit, že v tomto ohledu se autor nechává trochu unést národovectvím své doby. Jeho současník Sienkiewicz to dělal taky tak.
Dá se ovšem věřit tomu, že přivedl-li si císař Zikmund do českých zemí cizineckou armádu, jejímž příslušníkům bylo řečeno v kostce: jeďte do Čech a zabíjejte kacíře, tady máte odpustky, ti vojáci si rozhodně nelámali hlavu s tím, jestli každej, koho zamordujou, je kacíř.
A těžko se lze divit, že v tom případě si místní vyvodili, že cílem kruciaty je vyhlazení národa.
woodward
Hradčany → Bazilika Nanebevzetí Panny Marie na Strahově
Původně trojlodní románská bazilika s příčnou lodí a dvojicí věží, založená roku 1140 při premonstrátském klášteře. Postupně byla několikrát přestavována, nejprve goticky, poté barokně. Poslední přestavba proběhla po poškození francouzským dělostřeleckým ostřelováním v letech 1743 - 1751, průčelí kostela bylo zrekonstruováno podle návrhu Anselma Luraga. V kapli svaté Voršily je hrob svatého Norberta, zakladatele premonstrátského řádu.
