Zeď na kterou psali prorokové
praská ve spárách.
Na nástrojích smrti,
paprsek slunce jasně září.
Když je každý muž rozerván
jeho nočními můrami a sny,
nikdo nepoloží vavřínový věnec,
až výkřiky utonou v tichu.
Zmatení bude mým epitafem,
jak se prodírám rozpukanou a rozbitou cestou.
Jestli nám to vyjde, můžeme si všichni sednout
a smát se.
Ale já se bojím, že zítra budu plakat,
Ano, bojím se, že zítra budu plakat.
Ano, bojím se, že zítra budu plakat.
Mezi železnou bránou osudu
semena času byla zanesena
A zalévána činy těch,
Kteří vědí a o kterých se ví,
Vědění je zhoubný přítel,
Když nikdo neurčí pravidla.
Osud lidstva, jak vidím
je v rukách bláznů.
Zeď na kterou psali prorokové
praská ve spárách.
Na nástrojích smrti,
paprsek slunce jasně září.
Když je každý muž rozerván
jeho nočními můrami a sny,
nikdo nepoloží vavřínový věnec,
až výkřiky utonou v tichu.
Zmatení bude mým epitafem,
jak se prodírám rozpukanou a rozbitou cestou.
Jestli nám to vyjde, můžeme si všichni sednout
a smát se.
Ale já se bojím, že zítra budu plakat
Ano, bojím se, že zítra budu plakat
Ano, bojím se, že zítra budu plakat
Plakat, plakat
Ano, bojím se, že zítra budu plakat
Ano, bojím se, že zítra budu plakat
Ano, bojím se, že zítra budu plakat
Plakat