Kolik ještě sebevražd musí být, než justice začne konat? Kolik květin bude ještě před vládou, kolik mrtvých v Dozimetru, kolik vyděšených soudců se strachem odmítne krvavé kauzy soudit? Potoky krve za Fialovou Pětikoalicí!
Tragédie: Maminka Elišky, kterou zastřelil vrah na Filozofické fakultě, skočila do Macochy
Česko v neděli večer zasáhla další tragická zpráva. Na dně propasti Macocha bylo nalezeno ženské tělo. Podle dostupných informací spáchala sebevraždu Lenka Šimůnková, jejíž dcera Eliška zemřela po útoku vraha na Filozofické fakultě. A policie jako vždy mlží a mlčí. Kolik lidí musí ještě zemřít? Vzpomínáte, jak to začalo?
PRVNÍ OBĚT PĚTIKOALICE
A zatím poslední, Lenka Šimůnková
Milá paní Lenko,
Celý víkend mi bylo těžko. I já sama jsem seděla v tichu a cítila, jak se ze všeho, co se děje v naší zemi, dusím.
Z toho, co se děje už dlouho - a my jsme si na to zvykli mlčet. Zvykli jsme si být zahnáni do kouta.
A pak přišla zpráva o Vás. A mně se zastavil dech.
Promiňte za všechna slova, která jste měla slyšet - a která nikdo neřekl.
Promiňte za mlčení.
Za to, že jste zůstala v bolesti sama.
Za to, že jsme Vás nedokázali ochránit.
Chtěla jste jediné - pravdu o tom, proč se Vaše dcera nevrátila ze školy domů.
A místo odpovědí přišlo mlžení.
Místo empatie - odstup.
Místo podpory - ticho.
A přesto jste to nevzdala.
Ptala jste se, i když Vás nechtěli slyšet.
Bojovala jste, i když jste zůstávala sama.
Vaše statečnost byla větší než všechny tiskové konference těch, kdo měli jednat.
Vaše láska byla silnější než jejich mlčení.
A přesto nakonec převážila bolest.
Já tu teď sedím a ptám se, kolik toho ještě musíme ztratit, než někdo řekne dost?
Někdo, kdo má odpovědnost. A svědomí.
Paní Lenko, věřím, že tam, kde jste teď, už žádná bolest není.
A že jste opět se svou Eliškou.
Prosím - řekněte jí, že víme, jak statečná byla její máma.
A že tady dole budeme dál říkat její jméno - a také to Vaše.
Se vší úctou. A s bolestí, která není lhostejná.
Děkujeme Vám, paní Lenko. A promiňte.
