Vážený pane Milane Uhde, Tomáši Halíku, Matěji Hollane, Karle Hvížďalo, Pavle Kosatíku, Petře Pitharte, Pavle Rychetský a další signatáři zvacího dopisu Sudetoněmeckému landsmanšaftu.
Líbí se mi v něm věta:
"Jsme přesvědčeni, že jsme za osmdesát poválečných let urazili jako sousedé cestu od nepřátelství přes úsilí o vzájemné pochopení až ke smíru, který v duchu přátelské shody potvrdili ústavní představitelé obou našich států. Věříme, že nastal čas ji prohloubit: podat si ruce s někdejšími krajany a jejich potomky."
I já bych si rád podal ruku s našimi bývalými sudetskými sousedy a začal bych těmi nejznámnějšími Sudeťáky. Doufám, že přijdou tito tři sudetští Němci, abychom jim podali ruce a požádali o usmíření. Jsou to:
- Edda Franková
- Holle-Sigrid Franková
- Wolf-Dietrich Frank.
To jsou potomci nejznámějšího českého Sudeťáka, SS-Obergruppenführera K. H. Franka. Milí sudetští sousedé Frankovi. Rád bych se Vám omluvil za odporný zážitek, když jsme my Češi po válce udali Vašeho tatínka a ten byl pak v Rokycanech zatčen americkou armádou před očima vás tří malých dětí. Byla pak zatčena i vaše maminka Karola Blašková-Franková. Tatínka jsme vám dokonce popravili a maminku vydali Sovětům. Poníženě se omlouvám, za tento hanebný čin a rozbití vaší krásné rodiny.
Taky by vám mělo být vráceno knihkupectví v Karlových Varech ve Vřídelní ulici, pardon ve Sprudelstrasse in Karlsbad. Navíc by vám měl být vrácen zámek v Panenských Břežanech, pardon in Jungfern Breschan a určitě i historický mercedes-benz z Národního technického muzea.
Váš tatínek byl náš milý soused, se kterým jsme sdíleli krásné i méně krásné doby v naší společné vlasti. Věřím, že dorazíte do Brna, abych se s vámi mohl smířit osobně.
Těším se na přátelské setkání, Váš Iggy Šumilov
Dovolím si doplnění (Petr Pokorný)
Nejdříve se klaněli před nacisty. Potom se někteří klaněli před komunisty. Pak se jim páteř zase stočila jinam a milovali kapitalisty. Kdo? Pavel Rychetský, či Milan Uhde, který dokonce Klementu Gottwaldovi složil dojemnou básničku:
Do bitev půjde před řadami
Báseň Milana Uhdeho – úmrtí Klementa Gottwalda
Milan Uhde
Jedenáct hodin s věže Víta
odlétlo jako černý pták.
Je po naději, neprocitá…
A opět slzou vlhne zrak.
Jak smutně zní teď cimbál polí,
neskřípou kola ve vískách.
Slunce své zlato skoupě drolí,
klarinet větru nepíská,
sestřička sedí nakloněná…
Tu tíhu chvíle sotva znáš.
Při drahém zvuku jeho jména
palčivě bolí dětský pláč.
Jak bych šel nyní Prahou potmě
a večer voní po kvítí.
Pohlédnu na Hrad: v Jeho okně
už zhasli, zhasli, nesvítí
a černý večer přelaskavý
bdí jako matka u syna.
Ověnčen kvítím první slávy
hospodář tiše usíná,
jak lehá otec ustaraný.
A pevně stojí jeho lid.
Do bitev půjde Gottwald s námi,
vzbudí ho těžká vůně lip.
Do bitev půjde před řadami.
A soudruh agent Pávek, který miloval Sovětský svaz a jásal nad okupací Československa po roce 1990 prozřel a už nemiloval Sovětský svaz, už miloval ty, proti kterým bojoval do roku 1990 a stal se z něho prezident země české. Tak odporné lidi dnes nazýváme "elitami" České republiky a sami sobě si dávají vyznamenání.
Vážení čtenáři, nevíte, co znamená dle "Ottova naučného slovníku slovo kolaborant"?
Petr Pokorný
