Železná Sparta: který fotbalista by tento výraz neznal? A k tomu Vlasta Burian, největší z komiků všech dob v naší zemi? Stalo se už tradicí, že u příležitosti klubových narozenin Sparta uvádí nové členy do Dvorany slávy. Nyní se této pocty dostalo legendárnímu králi komiků a brankáři ACS Vlastovi Burianovi.
Vlastu Buriana přivedl na Letnou Ferdinand Sheinost, významná postava a ikona klubu AC Sparta Praha, člověk, který přeneseně do dnešní doby zastával pozici významného šíbra, či agenta pražské Sparty. Historka praví, že se s Burianem setkal a seznámil v družné zábavě v hospodě U Fleků. Od té doby se z nich stali nerozluční přátelé. Ferdinand Scheinost byl seznámen s touhou Vlasty stát mezi tyčemi sparťanského mužstva, ale tehdejší doba nedovolovala riskovat jméno a tradici klubu zařazením neznámého člověka do branky.
V roce 1914 chyběl Spartě brankář a tehdy třiadvacetiletý vytáhlý Burian v kabině řekl, že by to zkusil. Spoluhráči ani klubový funkcionář Ferdinand Scheinost neskrývali pochybnosti. Už v prvním utkání si počínal skvěle a v září téhož roku přispěl k výhře 3:0 nad Slavií vychytanou nulou. Od té doby patřil k základním stavebním kamenům mužstva.
Poté, co se stal fotbalistou Sparty, tak mu jeho sportovní popularita dopomohla k angažování v divadle na Vinohradech. Jeho gáže se zvedla ze 40 korun na závratných 50 korun! Ne vždy měl ale jako umělec na růžích ustláno. Často upřednostňoval fotbal před divadlem a kolikrát na to doplatil. Například se jednoho dne hrál pohárový zápas s Unionem Žižkov. A protože se v normální hrací době nerozhodlo, tak se muselo nastavovat (2* 15 minut). Vlasta měl být za chvíli ve Varieté, ale přesto zůstal. V prodloužení Sparta vedla a pak rozhodčí nařídil proti Spartě penaltu. Známý fanoušek Sparty z té doby – obchodník Wohryzka sliboval nahlas Burianovi, že pokud to chytí, tak mu dají vše, co si bude přát. Burian chytil, zápas skončil a po Wohryzkovi se zem slehla… Navíc Vlasta Burian dostal výpověď ve Variété, kde nestihl představení.
Všimněte si tehdejších kopaček a v čem se fotbal hrál.
To neznáte Hadimršku!
Téměř každý zná tuto veselou komedii s Vlastou Burianem v hlavní roli. Málokdo ale dodnes ví, co to je a jak vůbec vzniklo slovo „Hadimrška“. O to víc překvapujícím faktem je, že Hadimrška se zrodila ve Spartě! A byla to akvarijní rybka! Jak to vše vzniklo: Ve Spartě působil střední záložník Antonín Fivebr a ten byl nárůživým chovatelem exotických ryb. Míval doma vždy celé sbírky vzácných rybiček a v kabině se chlubil svými obrovskými znalostmi stran těchto rybiček. Vlastovi Burianovi a Tondovi Hojerovi to nedalo a hezky si z chudáka Fivebra vystřelili. Jednoho dne mu přinesli rybky s krásnými červenými proužky na bříškách. Tonda Fivebr byl u vytržení! Přiznal se, že tenhle krásný druh rybek nezná. Když už přímo prosil Vlastu Buriana a Tondu Hojera, aby mu prozradili jak se jmenuje, tak Vlastovi uklouzlo slovo „Hadimrška“. Každopádně Tondovi Fivebrovi lekly ryby již druhý den. Ukázalo se, že se jednalo o obyčejné rybky, které Hojer s Burianem namalovali anilinovými barvičkami…
Děsivé chvíle života zažil paradoxně až po válce, kdy ve vykonstruovaném procesu byl uvržen do těžkého žaláře, byl mu ukraden veškerý majetek (neměli bychom se dnes seznámit s jeho osudem více, kam se zvrhává politická zaslepená nenávist?), dostal zákaz hraní, protože údajně kolaboroval s nacisty a tato zvěrstva nenávisti padesátých let vybičovaná až do krajnosti ho připravila o vše. Doslova a do písmene.
Poslední představení svého života odehrál s těžkým zápalem plic. Nakonec zemřel 31.ledna 1962 na plicní embolii, doma, v blízkosti své věrné družky Niny Burianové. Nina pak zemřela o devět týdnů později, podle pamětníků na manželově hrobě.
Burianova rehabilitace
Rok po jeho smrti byl natočen střihový dokument Král komiků (o Burianovi byly natočeny celkem čtyři střihové filmy) a začala reedice jeho gramofonových desek. V roce 1994 byl rehabilitován poté, co divadelní historik Vladimír Just prosadil znovuprojednání jeho případu.
Dokonce jsem se zprvu domníval, že je vinen (mravně, nikoliv kriminálně), že umělec takového formátu je pod zvětšovacím sklem a neměl by si zadat ani v nejmenším s okupanty (nacisty jako komunisty, já mezi tím nedělám v podstatě žádný rozdíl). Teprve, když jsem se pustil do – téměř desetiletého – studia pramenů, archivních materiálů atd., prostudoval jsem dokonce kompletně všechny protektorátní Vlajky a Árijské boje, nenašel jsem s Burianem žádný rozhovor, žádnou „kolaborantskou“ zmínku, na rozdíl od dlouhé řady českých herců a režisérů.Vladimír Just, Causa Vlasta Burian